Zasoutěžte si na blogu Knihánkov o dva úžasné plakáty z Hunger games! :-)

Volání sirény - Prokletí

5. května 2015 v 21:16 | Mei-riefel |  Recenze knih

Autor: Michaela Burdová
Překlad: -
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 280
Originální název: -

Anotace: Larissa je siréna. Už stovky let jí moře přikazuje zabíjet muže. A ona tak činí. Touží však z tohoto bludného kruhu uniknout. Je rozhodnuta udělat pro to cokoliv. Svojí krásou ovládne černomága Liama, a ten se do ní bezhlavě zamiluje. Nabídne jí dohodu: pokud se stane jeho ženou, pomůže jí zpřetrhat pouta, která ji spojují s nemilosrdným mořem. Larissa souhlasí.
Cestu jí však zkříží Derren. Je to první muž, který jí neleží u nohou a odolává jejímu uhrančivému půvabu. Jeho odtažitost začne Larissu přitahovat a ona není schopná se svým citům bránit. Dokáže si vybrat toho pravého? Bude ochotná obětovat lásce třeba i svoji nesmrtelnost?


U své desáté knihy se autorka odklonila od svých běžných dějových struktur. Žádná záchrana fantasy země, žádní elfové, jednorožci, gryfové,... Tentokrát na scénu přivedla sirény. Míša se snažila přijít s něčím originálním. Je fakt, že o sirénách jsem ještě nic nečetla a celkově to není zrovna časté téma.
Bohužel toho budu muset dost vytknout. Myslím, že od Syna pekel Míša jistý pokrok udělala. Změnila trošku styl vypravování a celkovou kostru příběhu. Byla to příjemná změna, ale strašně sklouzla k různým klišoidním věcem. Ať už se jedná o lásku mezi dvěma bratry a jednou ženou nebo ohranými větami ohledně lásky. Místy mi to celé připomínalo Upíří deníky, především jeden z hlavních hrdinů Derren - na povrchu badboy, ale uvnitř vlastně citu schopný hoch. Skoro jako Damon z Upířích deníků. Ke všemu s uhrančivým pohledem a černými vlasy, svaly všude. Takový typ kluků je super, ale v knížkách to začíná být fakt ohraný. Vtipný je, že naživo jsem ještě takového asi nepotkala.
V Míšiných knihách se vyskytují stejné druhy postav - výše zmíněný badboy, ze kterého se vyklube ten dobrý, pak nějaký opravdový záporák, hlavní hrdinka dívka - naprosto nevinná a obyčejná.
Šíleně si protiřečil vykreslený charakter postav s jejich myšlenkami a s jejich činy. Opravdu jsem to kolikrát vůbec nechápala. Jakoby se autorka nemohla rozhodnou, jestli daná postava bude dobrá nebo špatná a jakou bude mít vlastně povahu.




Přišlo mi zbytečný vůbec zmiňovat, že se příběh odehrává v Anglii. Předpokládala jsem, že to v knize bude mít větší roli, ale vůbec nic takového tam nebylo nebo jsem to alespoň nepostřehla.

Začátek příběhu na mě působil jako vytržený z kontextu, takže mi pár stránek trvalo, než jsem se v příběhu zorientovala. Kniha byla čtivá, ale nic extra. Spíš jsem čekala, co z toho všeho vyleze. S Míšinými knihami se mi to nechce vzdávat. Tím, že to bývala má oblíbená autorka, mám v jejich knihách vždycky velká očekávání.

Abych nezapomněla - kniha je na pár místech doprovázena autorčinými ilustracemi. Bylo to příjemné zpestření a čtení to nenarušovalo. Tím se ještě dostávám k formátu knihy - je to menší paperback (třeba jako Upíří deníky či Letopisy Narnie). Ze začátku jsem z toho nebyla vůbec nadšená, protože jsem chtěla, aby mi knihy pasovaly k ostatním sériím (větší pevné vazby), ale při každodenním dojíždění je to vskutku praktické.

Volání sirény není kniha, kterou bych vám doporučila. Nic nezkazíte jejím přečtením, stejně jako nic nezkazíte jejím nepřečtením. Avšak druhý díl byl lepší než tento a byl i překvapivě velmi čtivý.

Ukázka: Larissa se převlékla do noční košile. Uklidila šaty do skříně, šperky uložila do šperkovnice a vzala si ze stolku hřeben.
,,Chcete, abych...," nabídla se Rose, která seděla u stolku pod zrcadlem.
,,Ne," přerušila ji Larissa a začala si rozčesávat vlasy. ,,Občas se ráda češu sama." Všimla si Rosina lítostivého pohledu, kterým sledovala její plavé kadeře. ,,Proč se tak tváříš? I ty máš krásné vlasy."
,,Jsou řídké a zplihlé a mají divnou barvu. Jak je možné, že je na vás všechno tak dokonalé?"
,,Protože mě tak stvořilo moře. Nezapomeň, že můj vzhled je lákadlem pro muže."
,,Pro oběti," řekla Rose a pak si skousla ret, jako by se chtěla zasmát, ale přišlo jí to hloupé.
Larissa přistoupila k oknu, a přestože byla venku zima, pootevřela ho. Potřebovala v noci cítit mořský vzduch. Doletěl k ní i přes všechny pachy města, vždycky si k ní našel cestu.

Moje hodnocení: 45%

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Fragment.



zdroje: fragment.cz, kniha, obrázky z weheartit.com
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Venea Venea | Web | 6. května 2015 v 15:39 | Reagovat

Podle mě má Míša obrovský talent v popisování prostoru a místa, kde se postavy nacházejí. V tom si ona vyhraje, ale postavy jsou její slabá stránka. Přesně jak píšeš, protiřečí si a jsou vlastně stejné. Rádoby propracované, ale vlastně vůbec. ;-)
Recenze píšeš stejně skvěle, jako si je psala dřív, né-li lépe. Jsem ráda, že si zpátky.

2 Sara Sara | 6. května 2015 v 22:20 | Reagovat

Super recenze :) Vsimla jsem si ze tyhle typy postav sou cim dal castejsi a mekdy je to i dobre, kdyz se to dobre zpracuje. Radoby badboyove jsou vsude :-D

3 Majkelina Majkelina | Web | 8. května 2015 v 18:37 | Reagovat

Ahojky :)
Knížku jsem četla celkem nedávno. Musím říct, že se mi ulevilo, protože autorka konečně přestala skrývat lovestory za fantasy příběh. Souhlasím, že zvolila naprosto odlišný model vypravování. Chvíli mi trvalo, než jsem si konečně uvědomila, že se dramatického děje nedočkám. Ne že by mi to v důsledku vadilo. :D Co mi ovšem klišoidní vážně přišlo, bylo neustálé poslouchání za dveřmi/stromem/rohem/křovím, které na střídačku předváděly postavy. No uvidíme, co přijde v dalším díle.
Majkelina :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na všechen obsah blogu se vztahují autorská práva.
Obrázky a informace ke knižním recenzím a jiným článkům jsou vždy uváděny se zdrojem.



Flag Counter