Zasoutěžte si na blogu Knihánkov o dva úžasné plakáty z Hunger games! :-)

Sen nebo skutečnost

26. září 2013 v 22:31 | Mei-riefel |  Jednorázovky
Hezký čtvrteční večer,

posledních několik měsíců jsem přestala přidávat na blog mojí literární tvorbu. Ale nebojte stále píšu :) Blog byl založen s tím, že sem budu dávat hlavně literární tvobu, takže se toho zkusím opět chytit.
Dám vám sem povídku, kterou jsem měla připravenou na úterní literární kroužek.
Paní, která nás učí, povídku zhodnotila kladně. Že se jí prý líbí, jak děj postupně graduje a na začázku byla i napnutá.
Hodnotila i záporně. Měla jsem tam pár gramatických chyb, nějaké nesrovnalosti a prý nedodělaný konec. Takže sem povídku dám trochu upravenou, ale konec nechám stejný..
Novinkou pro mě bylo, že mezi nějakým slovem a otazníkem/vykřičníkem se nedělá mezera.

Budu ráda, když se k povídce nějak vyjádříte v komentářích :)

Mei-riefel

PS: v nějakém příštím článku čekejte něco o literárním kroužku, který nově navštěvuji.



Probouzím se do dalšího rána.
Asi jsem večer zapomněla zavřít okno, protože až moc zřetelně slyším zpěv ptáků, ale také ševelení stébel trávy a tvář mi ovívá chladný vánek. Otevřu oči. Není divu, neležím totiž v posteli. Ležím na pískovcové skále. Pod prsty cítím drobounká zrníčka písku.
Až po chvíli mi celá situace dojde, zběsile vstanu ze země. V hrudi mám tíživý pocit, všechno se ve mně strachem svírá. To místo poznávám… Jsem na Skále, moje a mých kamarádek oblíbené místo. Úžasně se odtud pozoruje západ a východ slunce a je to tu nádherné za každého ročního období.
Ale co tady sakra dělám? Jak jsem se sem mohla dostat? Štípnu se do ruky, i když jsem skoro přesvědčená, že tohle není sen. Nic.
Nezbývá mi nic jiného, než jít domů. Přes město v pyžamu a bosa. No jo… Jsem bosa, do chodidel mě bodá mráz.
Zůstanu stát jak přikovaná, něco se pohnulo v křoví nedaleko mě. Ze strachu se nemůžu ani pořádně nadechnout. Bojím se pohnout z místa.
Nečekaně se z křoví vyřítí nějaká příšera. Na nic nečekám, otočím se a prchám v před. Nemám ani čas si prohlédnout, co je zač.
Slyším, jak je mi stvoření v patách. Chci ječet a křičet. Chci brečet, ale nejde to. Vnímám jen hlasitý tlukot svého srdce a přerývavé dýchání. Do bosých chodidel se mi zapichují malé kamínky a jehličí.
Slyším, jak za mnou příšera funí a jak její velké nohy dopadají na zem, až to duní.
Ještě, že jsem dobrá v běhu, ale za chvíli se vysílím, a co potom?
Umřu. Probleskne mi hlavou. Ne. To teda ne!
Ohlédnu se za sebe. V ten okamžik zakopnu a padám dolů. Kolem mě je černočerná tma. Nedaří se mi nalézt pevnou půdu pod nohama.
Z ničeho nic dopadnu do něčeho známě měkkého. Jsem doma, v mém pokoji. V mojí posteli.
Takže to byl jen sen…
Podvědomě sáhnu na krk po mém amuletu. Není tam. Už chci panikařit, ale dojde mi, že mi mohl ve spánku spadnout z krku a teď leží někde mezi peřinami.
Do pokoje vtrhne moje sestra.
,,Neumíš klepat?!"
Vyplázne na mě jazyk. ,,Máš už vstávat. Mamka to říká."
,,No jo pořád…" Neochotně vylezu z postele.
K snídani máme vafle a čaj. Pozdravím mamku a zasednu ke stolu. Mamka se na mě divně podívá. ,,Prosím tě, proč máš v hlavě jehličí ?"
,,Cože ?" Vběhnu do koupelny před zrcadlo. Opravdu mám ve vlasech jehličí. Posadím se na vanu a podívám se na chodidla. Ze spod jsou celá zašpiněná od běhu bez bot.

Celé dopoledne až do oběda sedím, ležím nebo hledám svůj amulet. Přemýšlím nad tou divnou událostí.
Po obědě navrhnu, že bychom mohli jít na procházku. I přes všechen strach a nejistotu jsem navrhla procházku na Skálu, samozřejmě jsem se nezmínila proč.
Když dojdeme na cestu, po které jsem ve snu utíkala před netvorem, jestli to tedy byl sen, rozhlížím se po zemi ve snaze najít můj amulet. Možná je to pošetilé a blázním, ale za zkoušku to stojí.
Když dojdeme na vrchol skály spatřím ho ležet na pískovcovém povrchu. Zůstanu na něj chvíli zírat, než ho ze země seberu.
Byl to tedy sen nebo skutečnost?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 .Putta .Putta | Web | 5. listopadu 2013 v 21:53 | Reagovat

Skvělá povídka.. Líbí se mi to a štve mě, že nevím jestli to vážně byl sen nebo není.. Takový ten pocit otazníků.. :)

2 sarahajdu sarahajdu | E-mail | 30. května 2014 v 21:10 | Reagovat

Pěkná povídka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na všechen obsah blogu se vztahují autorská práva.
Obrázky a informace ke knižním recenzím a jiným článkům jsou vždy uváděny se zdrojem.



Flag Counter