Zasoutěžte si na blogu Knihánkov o dva úžasné plakáty z Hunger games! :-)

Lekce lásky

30. července 2013 v 10:06 | Mei-riefel |  Recenze knih

Autor: Jacqueline Wilsonová
Ilustrace: Nick Sharratt
Překlad: Daniela Feltová
Nakladatelství: BBart
Počet stran: 245
Originální název: Love Lessons

Anotace: Čtrnáctiletá Prue a její mladší sestra Grace už léta nechodí do školy, protože je jejich přísný a ultrakonzervativní otec vzdělává doma. Když ho ale raní mrtvice a on se náhle octne v nemocnici, neschopný pohybu i řeči, Prue si konečně vyzkouší, jaké to je mít trochu svobody.Ve škole však ke svému překvapení zjistí, že po tolika letech strávených doma se nedokáže přizpůsobit vyučujícím ani spolužákům. Jediný člověk, s kterým může mluvit, je hezký a milý profesor Rax, který na škole učí výtvarnou výchovu. Když mu Prue začne hlídat děti, stane se postupně středem jejího života těch vzácných deset minut, které s ním tráví o samotě, když ji autem vozí domů. Ale nemůže se přece řídit svými utajovanými city - nebo snad ano?


Havní hrdinka Prudence a její mladší sestra Grace nemají zdaleka lehký život. Nechodí do školy, vyučuje je otec. Nemají přátelé. Pomalu sami nikam nesmějí. Ke všemu tomu má jejich otec výbušnou a vzteklou povahu.
Jenoho dne jejich tátu raní mrtvice a následě je převezen do nemocnice. Matka děvčata přihlásí do školy a vše může začít...

Tátova ruka vystartovala. Přistála mi na obličeji s takovým plesknutím, až jsem zavrávorala.
Přestaň se tak blbě culit! A teď mi hezky řekneš, za co jsi ty peníze utratila, ty lhářko."
Grace se rozbrečela, ale já jsem měla moc velký vztek na to, abych teď dokázala brečet.

To bylo tak, že po jsem si po pátečním obědě chtěla ,,chvíli" číst. Přečetla jsem půlku knihy...

Moc mě překvapila postava Prudence (Prue). Čekala bych, že ve škole bude obíbená u učitelů a najde si spoustu přátel. Moje očekávání se nevyplnilo. Prue byla pravý opak. Všechnno jí bylo putna, ignorovala učitele,...
Postava Prue byla krásně vykreslená a i přes to, že povahou byla můj pravý opak oblíbia jsem si jí. Jediné co nás asi spojovalo bylo kreslení a knihy.

Třásly se mi sice ruce, ale četla jsem nahlas a zřetelně, abych jí dokázala, že se jí nebojím. Třída se zase rozřehtala. Nechápala jsem, proč. Nemluvila jsem přece francouzsky. Všechna slova jsem vyslovila správně. Teprve když jsem slyšela, jak ostatní mumlají, došlo mi to. Tady prostě nebylo vhodné číst nahlas a zaujatě. Bylo to stejně trapné jako moje ubrusové šaty. I paní profesorka měla na tváři uštěpačný úsměv.

U knihy se mi líbil rychlý spád. Autorka nemá ve zvyku psát ,,žádnou omáčku okolo" (Jak by řekla moje třídní). I když byla kniha oddechová, byla čtivá a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Podle mě to tak u knihy má být. A zařadila bych ji mezi ty její povedenější.
Ještě bych se u knih J. Wilsonové pozastavila. Každá její kniha mě baví, každá její kniha má něco do sebe, každá její kniha vypráví živtoní příběh, v každé její knize se trochu najdu.

Moje hodnocení: 9/10



zdroje: nakladatelství Kosmas, google obrázky, kniha
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na všechen obsah blogu se vztahují autorská práva.
Obrázky a informace ke knižním recenzím a jiným článkům jsou vždy uváděny se zdrojem.



Flag Counter