Zasoutěžte si na blogu Knihánkov o dva úžasné plakáty z Hunger games! :-)

Pevné pouto

27. května 2013 v 21:50 | Mei-riefel
Pevné pouto (z ang. originálu The Lovely Bones)

Autor: Alice Seboldová
Překlad: Jana Pacnerová
Nakladatelství: ikar
Rok vydání: 2002
Počet stran: 269
Žánr: drama


Jmenovala jsem se Susie Salmonová. Když jsem byla 6. prosince 1973 zavražděna, bylo mi čtrnáct. Na fotografiích pohřešovaných dívek ze sedmdesátých let jich většina vypadá stejně jako já, bělošky s myšími hnědými vlásky. To bylo předtím, než se děti obou pohlaví a všech ras začaly objevovat na krabicích s mlékem nebo v denní poště. Tenkrát ještě věřili, že se takové věci nestávají.

Kniha Pevné pouto je psáno v ich - formě Susie. Jak jste se mohli dočíst v ukázce, byla zavražděna. (Ukázka je první odstavec z knihy). Jak byla zavražděna vám neprozradím.
Příběh pokračuje. Susie sleduje život svých nejbližších na Zemi. Sama je uvězněná někde mezi. Není na Zemi, ale ani v nebi.
Během příběhu se postupně Susie ve vyprávění vrací k tomu, jak byla zavražděna.

Ale v nebi jsem se musela otočit zády. Nemohla jsem nic dělat - uvězněna ve svém dokonalém světě. Krev, jejiž chuť jsem cítila, byla trpká. Palčivá. Toužila jsem po otcově noční hlídce, po jeho upjaté lásce ke mně. Ale také jsem chtěla, aby to vzdal a nechal mě být. Dostalo se mi jediné slabé milosti. V pokoji, kde bylo zelené křeslo dosud zahřáté jeho tělem, jsem tu osaměla, blikající svíčku sfoukla.

Příběh sám o sobě je moc pěkný a dojemný. Na konci se mi do očí draly slzy. Nejhorší mi přišlo, že měla domluvenou svou první schůzku s klukek, kterého milovala a byla zavražděna ještě před ní. No dobře, nejhorší to nebylo. Když jsem však viděla filmové zpracování, tak mi tahle scéna přišla tak... nespravedlivá.
Knize však musím vytknout neustálé přeskakování v ději. To bylo otřesné. Často jsem se v ději ztrácela. Jednou Susie vypráví o její vraždě, co je teď, co bylo po vraždě. Co bylo dva měsíce před její vraždou. Co bylo, když byla malá. Tohle se opakovalo neustále.
V jednu chvíli se nevědělo, kdo je Susiin vrah a na další stránce se už šerif rval za vlasy, že nevěřil panu Salmonovi, který věděl kdo je vrahem.
To je knihy velké mínus.

Poslední věta v knize mi přišla hrozně dojemná. Ani nevím proč, ale prostě přišla. To už mi mi slzy málem vytekly.
V knize se mi ještě moc líbí, když Susie říká, že je uvězněná ve svém dokonalém světě. Svým způsobem je dokonalý. Může si dělat co chce, může mít na co pomyslí. Ve skutečnosti není tak dokonalý, jak se zdá být. Nemůže zpět na Zem. Nemůže za svými nejbližšími. A to je její největší přání.

Z postav jsem si nejvíc oblíbila Lindsey, Susiinu mladší sestru. Lindsey je velmi odvážná dívka. Ona pomohla při dopadení Susiina vraha a potvrzení tatínkova mínění. Ve filmu je to moje oblíbená pasáž. Víc nevyzrádím :)

Doporučuji. A pokud si nechcete tento příběh zhusit přeskakováním v ději mrkněte na film :). V případě Pevného poute je lepší.

Moje hodnocení: 6,5/10

Hezký večer přeje Mei-riefel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na všechen obsah blogu se vztahují autorská práva.
Obrázky a informace ke knižním recenzím a jiným článkům jsou vždy uváděny se zdrojem.



Flag Counter