Zasoutěžte si na blogu Knihánkov o dva úžasné plakáty z Hunger games! :-)

Vzpomínky 1. kapitola

8. března 2013 v 13:56 | Mei-riefel |  FF KM
Co si dnešní den spestřit mým novým - starým fanfiction na naše oblíbené Křišťály moci ? Už je to dlouho co jsem napsala první kapitolu a jak jsem dnes zjistila - ještě že jsem vám to hned nedala na blog, protože číst po sobě práci vytvořenou skoro před půl rekem, tam se toho dá opravovat.
Pokud se najde někdo, kdo si přečte první kapitolu s názvem Vzpomínky, budu ráda, když se vyjádří ke kapitole v komentářích.

Přeji krásný zbytek dne, Mei- riefel :).

PS: Postavy a děje co se událi, které stvořila M. Burdová si nepřivlastňuji! (většina z vás ví jak FF chodí, ale kdyby náhodou chtěl mít někdo připomínky)

Tato kapitola věnována Älcine, za to, že si dnes našla čas na zhodnocení jednoho mého díla. Děkuji.

Vzpomínky 1.
Ellnesa byla zpět v Lulwetlimu. Právě se procházela po zahradě, jako za starých časů. Tehdy se tu neprocházela sama, ale se svou sestrou. Trénovali lukostřelbu, společně se smáli. V té době dělali skoro vše společně až do onoho dne. Dříve by se rozvzlykala a nechala by si po tvářích řinou slané kapky. Teď už ne. Výprava za Křišťály ji posílila.
Leonia byla krutá a zlá. Pořád to byla ale její sestra. Na vždy bude uložená v jejím srdci. Jako ta hodná a laskavá jako byla před TÍM dnem. Vzpomínky se nedají vymazat, proto ani nezapomene v co se Leonis přeměnila, i když to nemohla ovlivnit. Leonis zemřela s nenávistí ke všem. Ellnesa na to už nechtěla myslet. Dnes musím být přeci silná. Jdeme osvobodit Mianthilii od posledních temných a těch hnusných nestvůr.
Někdo ji ze zadu chytil kolem pasu. Usmála se a už nepomyslela na nic jiného než na R'tila. Otočila se k němu a objala ho kolem krku. Už jí neříkal ,,Má paní" zakázala mu to. Místo toho jí říká jen Ellneso nebo Ellnesko.
Po polibku který ji věnoval si lehli na zem a ruku v ruce sledovali zápas slunce a nechali teplý podvečerní vánek, aby je lehce hladil a pročesával vlasy.
2.

Už to bude týden co Elnesa s R'tilem odešli do Lulwetlimu.
V Än- Ielwilu stále panuje smutek. Elfové se, snaží nedat nic najevo. Chtějí být podporou pro lidi zubožené Isgraelem. Ta doba je, ale pryč. Mianthilii čekají ty nejlepší časy.
Neilin také prožívá obrovský smutek. Měla by se přeci radovat ? Měla, ale ztráty byli obrovské. Nejhorší je, že musí pořád myslet na Sorgana. Proto se na sebe zlobí. Nedokáže to pochopit. Přeci On byl ten, který její vesnici srovnal se zemí, který z ní udělal prach. Ten, který jí a Leju strašil jako malé ve snech. Ze kterého měla hrůzu celá země.
Leja. Vzpoměla si na svou sestru. Tak moc ta vzpomínka bolí. Plakala. Nechtěla to, ale před očima se jí objevilo vše z onoho dne. Ze dne kdy poprvé spatřila Awrixela. V tu dobu to byl ještě Arwin. V ten den ztratila matku, Obina a další které znala a milovala, a také svou vesnici. Už se do ní nechtěla nikdy vrátit. Nikdy. Chtěla ty myšlenky odehnat. V tom byla na Smaragdittu stála před ní Leja a mluvila na ní… ,,Je z tebe bezcitná mrcha" to byla jedna z posledních slov, která Neilin věnovala.
Zatřepala hlavou. Snažila se utišit, ale nešlo to. Jak moc ji mrzelo že i přesto co ji sestra řekla ji neobjala. Bylo to totiž naposledy co sestru spatřila. Naposled. Moc toho litovala. Dlouhá pouť ji posílila, to ano, ale tohle v sobě dusila už dlouho.
Nelin se vracela zpět k městu. Přestala plakat, když uviděla veselící se malé děti. Byli tak, tak bezstarostné, a veselé. Vydala se směrem k nim. Chtěla si s nimi hrát. Hrát jako to malé dítě, to bezstarostné a štastné. Stříleli z praku, trefovali se do kruhu sestaveným z malých oblázků. Na řadu šel právě elfský chlapec. Vzal z hromádky větší kamínek. Nasadil ho do praku a zamířil do kruhu.
,,Ahoj" pozdravila je a otřela si z tváře poslední slzy.
Nikdo z dětí si nevšiml, že přichází a chlapec, který právě mířil se lekl. Prudce se otočil a omylem pustil napnutou tětivu praku.
Kamínek pročísl vzduch a trefil Neilin přímo do čela. Zatmělo se jí před očima a klesla k zemi.

3.

Terien seděla u okna a shlížela na nádvoří. Venku se předvádí krásný slunečný den. Všude kolem probíhají opravy po válce s Isgraelem. Po poslední. Na to jaké počasí bylo, atmosféra mezi elfy byla úplne opačná. Věděla moc dobře jak všem je. Chtělo by se vám úlevou smát, ale zároveň brečet.
Nemohla se smířit s tím, že už nikdy nebude s ní. Každý den si přála, aby to byl pouze sen. Nevycházela vůbec z komnaty, ani pořádně nejedla. Dnes se, ale rozhodla že s tím skoncuje. Nikdy to nebude jako dřív. Potřebuje trochu rozptýlení.
Nasoukala se do bledě modrých šatu na ramínka. Na prsou byly nabírané a prošité bílou nití. Pečlivě si sčesala vlasy směrem do zadu. Po stranách za ušima je uchytila vlásenkami. Podívala se na sebe do zrcadla a snažila se o povzbudivý výraz. Moc jí to nešlo, tak se vydala pomalým krokem s místnosti. Pořád zvažovala svůj nápad, jestli je dobrý, nebo špatný.
Nakonec vyšla na nádvoří. Rozhodla se že se podívá k jezeru. Cestou potkala spousta elfů. Usmívali se a klanili se ji. Do smíchu jí ještě moc nebylo, ale o malý úsmev se pokusila. Už ani pořádně nevěděla co je to usmát se nebo smích. Ale bylo to příjemné.
U vody spatřila malé elfské děti. Byli znepokojené. Poskakovali a dohadovali se. Pohled ji utkvěl na chlapci, který se skláněl nad dívkou. Došla k nim.
Ta dívka, byla to Neilin. ,,Co se stalo?" zeptala se chlapce. ,,Paní Terien moc se omlouvám, omylem sem paní Neilin trefil kamenem." Chlapec se rozvzlykal. Terien ho pohladila po plavých vlasech. Upřel na ni modré oči. ,,Neboj se, bude v pořádku." chlácholila ho. Všimla si že ostatní děti kolem nich utvořili kruh.
,,Rychle pro někoho dojděte musíme ji odnést" přikázala jim.
Všichni se naráz zvedli a rozeběhli se do všech stran. Zůstala tam pouze jedna holčička. Měla stejné oči jako ten chlapec. V ruce držela krásný květovaný šátek. Vstala a došla na břeh jezera. Holčička svůj šátek ponořila do vody. Pak zamířila opět k ní. Přebytek vody ze šátku vyždímala a opatrně ho Neilin položila na čelo. Terien se na ni usmála.
,,To můj brácha ji trefil. Nešika jeden," vysvětlila jí.

4.
Otevřela oči. Vše bylo rozmazané, skláněla se nad ní nějaká osoba. Pevně stiskla víčka k sobě a znovu je otevřela. Ležela ve své komnatě. Osoba která se nad ní skláněla, byl Awrixel. Vlastně to byla i jeho komnata. Usmál se na ní a ona mu úsmev opětovala. S námahou se posadila, hrozně ji bolela hlava. Promnula si čelo a zjistila že na něm má velkou bouli.
,,Co se stalo?"
Upřela na Awrixela oči. Pohladil ji po vlasech. ,,Jeden chlapec tě omylem trefil kamenem."
Dobu přemýšlela a snažila si vzpomenout. Pak se jí vše vybavilo. Někdo zaklepal. ,,Zůstaň sedět, dojdu tam" přikázal ji Awrixel.
Než tam stačil dojít dveře se otevřeli. ,,Nemůžete počkat až…" zahřměl. ,,Omlouvám se" špitl dívčí hlas. Do komnaty vklouzla Terien. ,,Ne to je v pořádku myslel jsem že…" usmál se na sestru.
,,Terien" vydechla Neilin. Vstala z postele. Jen co se postavila na nohy projela ji prudká bolest. Znovu klesla na lůžko. ,,Můžeš nás nechat o samotě chvíli" zaprosila. Awrixel přikývnul. Terien usedla na kraj postele. Neilin ji vzala za ruku.
,,Jsem tak ráda, že tě vidím." Bylo by hloupé ptát se jak jí je.
,,Nemluvme o tom Neilin, prosím."
Neilin přikývla ,,Já jen, no…nic."¨
Terien se na ni podívala ,,Máš na hlavě pěknou bouli." Neilin si promnula čelo ,,To jo," přitakala.
,,Slyšíš to?" zeptala se Terien.
,,Co?"
,,Poslouchej."
Neilin nastražila uši. Za dveřmi uslyšela hlasy. Dohadovali se. S námahou vstala.
Rozrazila dveře. Hlasy utichli. Spatřila několik vyděšených dětských obličejíků. ,,Ahoj děti, co potřebujete?" Zeptala se trochu rozmrzele.
Plavovlasý chlapec se na ni zadíval ,,No přišel jsem se vám omluvit paní." Podal ji krásné květy. ,,To jsem byl já kdo vás trefil."
Neilin se zamračila hned na to se ale usmála a pohladila ho po vlasech. ,,To je v pořádku."
,,Uf" vydal ze sebe hlasitě chlapec.
,,Tak už běžte" pobídla je. ,,Děkujeme." Uklonili se a odeběhli.


Jsem ráda, že jsi dočetl/a až do konce. Díky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venea Venea | 8. března 2013 v 16:40 | Reagovat

krásné!! moc se těším na další!

2 vejcucmicka vejcucmicka | 9. března 2013 v 9:28 | Reagovat

Ádo máš to hezký.

3 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 17. března 2013 v 7:28 | Reagovat

Jaj, to je hezký.
...A konečně jsem si to přečetla 8D

4 Camilla Camilla | Web | 24. června 2013 v 14:55 | Reagovat

Moc se ti to povedlo :) Už se těším na další :)
Nechtěla bys být SB?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na všechen obsah blogu se vztahují autorská práva.
Obrázky a informace ke knižním recenzím a jiným článkům jsou vždy uváděny se zdrojem.



Flag Counter