Zasoutěžte si na blogu Knihánkov o dva úžasné plakáty z Hunger games! :-)

Vyhlášení

11. června 2012 v 14:14 | Mei-riefel |  Projekt... PŘÍBĚHY SNEM :))
Každý den jsem kontrolovala můj e-mail s očekáváním, že si budu moct přečíst vaše povídky. Celkově mi jich poslalo 6 zvás: Nikaroovy, Alcine, Virwen, Flexi, Venea a Ariven. Všichny jste to měli naprosto, naprosto úžasný !!! Bylo to tak těžké určit pořadí, nejraději bych vás dala všechny na 1. místo ! :))
Tak už se rozhodně nemůžete dočkat co ?? :DD Jaké jsou výsledky... Tak zůstaňte ještě chvíli napnutí :D
Už nemohu déle nad pořadím přemýšlet..... věřte.... to by ste se už nikdy výsledků nedočkali.
Takže chcete to už prozradit ?? ... No dobře :D, ale až za chvíli...

.................................. :DD už to přichází ...

1. místo: Ariven
2. místo: Venea
3. místo: Nikaroovy
...................................................................................................................................
Ariven
Skončilo to v růžích...

Díval se za odcházející elfkou a usmíval se. Sledoval, jak se jí ledově modré šaty vlní kolem těla, jak její havraní vlasy odráží slunce. Dnes vypadala jako ledová královna. Byla to však Katriana z Avisu, jeho snoubenka. Znali se řadu let, ale stále ho nepřestávala uchvacovat.
Na chvíli odtrhl mysl od Katriany a rozhlédl se kolem. Nacházel se v zahradě u královského paláce. Kvůli nepřátelům na severu svolal elfský král sněm pánů měst, aby projednali obranu země. Marter byl v této pozici teprve krátce, pánem Irienu se stal před půl rokem, po tragické smrti jeho otce. A mohli za to ti tajemní nepřátelé ze severu. Už jen proto v boji proti nim krále plně podporoval.
Katriana na sněm doprovázela svého otce.
Marter se zahleděl mezi blízké záhony rudých růži. Nesledoval ale krvavě zbarvené květiny, nýbrž krásnou elfku sklánějící se nad jedním z květů. Díky rudým vlasům a tmavě zeleným šatum vypadala jako kdyby ona sama byla tou nejkrásnější z růží..
Svědomí ho upozornilo na zasnoubení s Katrianou, ale on si to argumentoval tím, že tu elfku chce pouze poznat. Nikdy předtím ji neviděl.
Vyrazil pečlivě upravenou, kamením dlážděnou cestičkou k růžím a jejich obdivovatelce.
Na okraji prvního záhonu se zarazil a uvažoval, jestli má jednu z květin utrhnout a věnovat ji cizince. Nakonec nápad zamítl. Chce ji poznat, ne se jí dvořit!
Přistoupil k ní a chystal se ji oslovit, ale ona ho přerušila.
"Rosean. Rosean Temirella. Na to jste se chtěl zeptat, ne?"
"Ano, ale..." Elfka ho dokonale vyvedla z rovnováhy.
"Nechtěl byste mi radši říct, jaké je vaše jméno?" přerušila ho. Její hlas ovšem nezněl, jako by ji jeho přítomnost obtěžovala, zdálo se, že se spíše baví jeho překvapením.
"Jsem Marter z Irienu."
"Jste tu kvůli sněmu, že?"
"Ano. A vy, pokud se smím zeptat?"
"Třebaže můj původ je jen málo urozený, otec s králem jsou dlouholetí přátelé. Já jsem tu ale sama, otec se domluvil s králem, že zde nějaký čas zůstanu, abych se odnaučila údajné přílišné přímosti."
Marter se usmál. Trocha zdrženlivosti by Rosean neškodila.
Elfka mu úsměv opětovala. "Říkáte si, že bych to potřebovala, nemám pravdu?"
"Ale ne! Možná mě to trochu zarazilo,ale je příjemné potkat mezi upjatými dámami někoho, kdo hned neklopí zrak k zemi."
Katriana také není upjatá dáma, ozvalo se svědomí. A tahle Rosean je až příliš drzá!
Elfka se zasmála. "Zarazila jsem vás? Tak to se omlouvám!"
"Tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem jen říct, že mě to překvapilo."
"Jistě," uculila se Rosean.
"Opravdu." Možná byla drzá, ale tento rozhovor začínal Martera bavit a samotná Rosean na něj působila podobně, jako Katriana, když se poznali.
"O tom nepochybuji." V očích se jí jiskřilo a ona vypadala skutečně nádherně.

Hleděla skrze sklo na zahrady pod oknem. Výjev mezi záhony růží ji upoutal. Marter a Rosean Temirella, v Katrianiných očích obyčejná holka z nějakého zapadákova, spolu o něčem hovořili. On se smál, ona se smála, sem tam letmý dotyk... Na to, jak krátce tu Rosean je a že s Marterem se nejspíš znají až ode dneška, to bylo až moc podezřelé.
"Uklidni se, Katriano," ozvala se Salie, Katrianina dobrá přítelkyně a služebná v jenom.
Elfka se otočila k Salii a nevěřícně na ni zírala. "Jak se mám uklidnit?! Jak se mám uklidnit, když vidím, jak se Marter, můj snoubenec Marter, vybavuje a flirtuje s nějakou venkovankou?!"
"Nezná ji dlouho," řekla Salie. "Mezi nimi nic nevznikne. Kdo by si taky něco začínal s ní, když má tebe?"
Katriana se usmála. Ano, to je pravda. Kdy by chtěl Rosean Temirellu, když má Katrianu z Avisu? Možná začínám být příliš žárlivá.
"Stejně si na ní dám pozor," zašeptala.
Salie si povzdechla. "Hlavně neudělej nic unáhleného."
"Neboj, vím, co dělat..."

Náseldující týden Katriana pečlivě sledovala Martera i Rosean. Ke svému znepokojení si všimla, že se vídají čím dál častěji, zatímco ona s Marterem naopak čím dál méně.
"Děje se něco?" zeptala se nevinně Martera, při jednom z jejich setkání.
"Ne," odpověděl elf překvapeně. "Co by se mělo dít, lásko?"
"To nevím...ale poslední dobou na mě skoro nemáš čas a..."
"To kvůli tomu sněmu. Mám práci."
"Vážně? Otec tolik práce nemá..."
"Katriano, všechno je v pořádku, doopravdy."
"Hm...dobrá, věřím ti," řekla. Pak se jakoby na chvíli odmlčela. "Co říkáš na Rosean? Všimla jsem si, že se znáte."
"Rosean? Proč se ptáš na Rosean?" Marter se snažil zůstat klidný, ale v duchu se vyděsil. Vyčítal si to, ale měl Rosean rád. Až příliš rád.
"A proč ne? Docela často jsem vás viděla spolu a já se s Rosean skoro neznám, tak bys nás mohl seznámit. Tedy...pokud s tim není žádný problém... Salie říkala, že to skoro vypadá jako byste spolu, ty a Rosean, něco měli, ale to asi ne. Že ne?"
"Ovšem že ne! Jak tě to mohlo napadnout? Miluju tě, Katriano. Jenom tebe."
Katriana ho objala kolem krku a zašeptala: "Já tebe taky."
Když se jejich rty setkaly, myslela si něco trochu jiného. Pročpak tě dotaz na Rosean tak překvapil, drahý? Něco skrýváš, viď? Skrýváš své city k Rosean?

Postávala mezi růžemi, kde se poprvé setkali a přemýšlela. Věděla, že ho miluje. Ale také věděla, že on má snoubenku, tu Katrianu z Avisu, se kterou prý není radno si zahrávat.
"Rosean..." Blížila se k ní Salie, Katrianina služebná.
"Dejte si pozor. Nevím, o co vám s Marterem jde, ale dejte si pozor. Katriana neodpouští a někdy jedná unáhleně..." zašeptala, když k ní došla.
"Cože? Jak to myslíš?"
"To moc dobře víte. Ona vás sleduje. Sleduje vás jako ostříž a bojím se, že tentokrát přestřelí."
"Moment! Připadá mi, jako by ses ji snažila zradit."
"To ne... Jen nechci, aby udělala něco, čeho by litovala. Nechte Martera. Nechte jí ho."
"O čem to, sakra, mluvíš?!"
"Víte to moc dobře, lady Temirello. Víte to až příliš dobře."
Salie se otočila na podpatku a vyrazila pryč. Po cestě se srazila s Marterem.
Katriana se neplete! Doufám, že Rosean vezme moje varování vážně!

Ale? Co jsi tam dělala, Salie? A co tam děláš ty, Martere?
Katriana sledovala dění kolem Rosean z malého altánku kousek od toho prokletého záhonu růží. Znepokojil ji rozhovor mezi Salií a Rosean, zajímalo ji, co mohla její služebná té "venkovance" chtít.
"Co-?!" Vytřeštila oči a šokovaně hleděla před sebe.
Sledovala, jak Marter líbá Rosean, jak se ti dva k sobě tisknou...
Kam se poděl tvůj vkus, Martere? Jak chceš, drahý... Když ti na té holce nezáleží...
Přidržela si sukni rudých šatu, jako krev, blesklo jí hlavou a s hlavou hrdě zdviženou odkráčela do svých komnat. Její tvář byla chladná, ale v žilách se jí vzteky vařila krev.
V hlavě se jí rodil krutý plán. Rudé...rudé jako krev...Roseanina krev! Dnes v noci poteče Roseanina krev!
Prošla chodbami, několik elfů se za ní překvapeně otočilo, rozrazila dveře své komnaty a z plných plic zakřičela: "SALIE!"
"Ano, paní?" Když Katriana zuřila, věděla Salie, že je lepší oslovovat ji "paní".
"Cos dělala v zahradě s Rosean?!"
"Co-cože? N-nic!"
"Mluvila jsi s ní, viděla jsem vás!"
"Ano, ale..."
"Cos jí říkala?!"
"Nic! Jen..."
"Radši běž! Už tak jsem dost vytočená!"
Salie s úlevou odběhla. Takhle rozzuřená nebyla Katriana už léta.

Ložnici ozařovalo světlo jediné svíce. Katriana na sobě měla přiléhavé černé šaty, aby splynula s tmou. Připínala si opasek s mečem.
Můžeš si za to sama, Rosean... Můžeš si za to sama.
Sfoukla svíčku a vyšla z pokoje. Rychle přebíhala chodby, její chůze byla neslyšná. Vyhýbala se strážím, dveřím, o kterých věděla, že vržou...
Opatrně pootevřela dveře Roseaniny ložnice. Měkce našlapovala, dávala si pozor, aby nevydala sebemenší zvuk. Jenže postel byla prázdná.
Tak brzy, Martere?
Opět odešla a zavřela dveře.
Znovu běžela chodbou, tentokrát k Marterovi. Když zahnula za roh, do něčeho vrazila.
"Promiňte madam!" vykřikl sloužící, když se na Katrianu vylila karafa s vínem.
Zatracený Meaderský ožrala! Katriana dobře věděla, čí je to víno.
"Neřeš to, běž," řekla sloužícímu nevrle.
Mladíček štastně odběhl.
A teď za sebou nechávám vinnou cestičku! Takhle nemá cenu pokračovat!
Chtěla se vrátit, ale pak ze sebe šaty prostě strhla. Nechala je ležet na zemi a nahá pokračovala k Marterovým komnatám. Nenechá se zastavit nešikovným sluhou, který jen zvýšil její vztek. Ze zad jí vyrazila blankytná černá křídla, rodinné dědictví. Každé ženě z jejího rodu narostou ve chvíli, kdy je její zloba na vrcholu a když se uklidní, zase zmizí.
Otevřela dveře Marterovi a neslyšným krokem přešla až k posteli. Při pohledu na Rosean po jeho boku ji žárlivost zcela ovládla. Klekla si na postel a přiložila hrot meče Rosean k hrdlu. Elfka se probudila a oněměla hrůzou a pouze na Katrianu hleděla.
"Sbohem, mrcho..." zasyčela Katriana a chladnokrevně Rosean probodla.
Elfka zasípala a z rány se vyvalila krev. Roseaniny oči zhasly, jako plamen svíčky, který Katriana sfoukla při odchodu ze své ložnice.
"Katriano!" Marter se probudil.
"Pšt..."
"Tys ji zabila! Katriano, ty jsi vrah!"
"A tys zas zrádce. Opovaž se o tom někomu říct."
"Řeknu to všem," oznámil jí Marter.
"Miluju tě... Nenuť mě tě zabít."
"Chceš mě zabít? Tak to udělej!"
"Ne!" vyhrkla Katriana.
Černá křídla zmizela, ale elfka svého činu nelitovala. Martera však zabít nechtěla. Zabodla svůj zkrvavený meč do Roseanina těla a vrhla se k oknu.
"Co to děláš?!" zděsil se Marter a natáhl se po ní, aby ji zastavil.
Katriana byla rychlejší, rozrazila okenice a skočila. Užívala si svůj let, poslední okamžiky svého života. Smála se. Zešílela.
A padla do záhonu růží.



Dýka zla

Venea

Elfka ulehla ke spánku. Chtěla si tuto noc užít, chtěla začít od znovu a minulost zakopat hluboko do svého srdce. I když by měla být v tuto chvíli šťastná tak nebyl. V duši jí neustále z žíral pocit viny a zoufalství.
Obrátila se na měkké posteli a s láskou pohlédla na spícího elfa. Dnes večer se braly. Z celého srdce ho milovala a právě sním, chtěla začít žít nový život v překrásném domě s mnoha dětmi. Učit je chodit, mluvit a vnímat okolní svět.
Elf otevřel oči a s úsměvem na elfu pohlédl.
"Jak si se vyspal drahý?"
Elf se na ni stále díval, ale nic neříkal. Znenadání si ji k sobě přivinul a vášnivě ji políbil. Elfka se nebránila a polibky mu oplácela. Život jí najednou připadal lehký jako peříčko.
Elf se od ní nachvilku odtáhl.
"Miluju tě Flário."
Flária se usmála, ani nemusela nic říkat, aby elf věděl, že ona jeho taky.
"Věřím ti!" Řekl znovu elf a pohladil jo po vlasech.
"Já vím Steve, ale nevím jestli to dokážu, já nevím, jestli dokážu udržet svou moc hluboko v sobě. Ona prostě vždycky vypluje na povrch a všechno tím zničí..
"Ano jako já teď zničím tebe!" Vyrušil Flárii neznámý hlas a na to se dveře od balkónu prudce otevřely dokořán. Uvnitř stála žena.
"Co tu chceš?" Vykřikla a Flária a snažila se tělem bránit Steva. V jejím hlase nebyl ani trochu znát strach.
"Ty víš co tu chci." Ozval se znovu hlas a žena vykročila ze tmy. Byla nahá dlouhé rudé vlasy jí spadaly až k bokům. Nejkrásnější na ní ale byly obrovská křídla. Působila neuvěřitelně majestátně.
"Teď tě zabiju! Tak jako si to ty kdysi udělala ty mě!" Vyhrkla a v ruce se jí zablýskla kudla.
"Pochop Moreno, byla si zlo a já musela ničit zlo, i když to byli lidé. Nechtěla jsem…
"Ale ano chtěla! A nevymlouvej se pořád!" Přerušila jí.
"Zabiju vás oba!" Vykřikla a pohlédla na elfa, který byl strachy bez sebe a opíral se o Flárino rameno.
"Na něj mi nesáhneš ty prohnilá zlá babice."
Na Moreně nebyl znát žádný vztek.
"Já nejsem babice, já jsem anděl." Řekla a zhluboka se nadechla. Oči jí začaly žhnout.
Flára moc dobře věděla že u ní stojí anděl smrti.
"Tak co pořád se mi chceš postavit?" Zeptala se andělským hlasem.
"Víc než kdy jindy!" Vykřikla a vrhla po Moreně ohnivou kouli. Sama nad sebou žasla že i po tak dlouhé době je tak silná.
Morena se hbitě uhla smrtelné ráně a skryla dýku za záda. Z očí jí vystřelil tmavý blesk a odhodil Fláru na zeď.
Ta jakoby necítila žádnou bolest a zvedla se ze země. Okolo rukou se jí začala tvářit obrovská rudá koule. Morena se uchechtla.
"Si moc slabá kamarádko!" Řekla posměšně.
Flára to neposlouchala a mrštila po ní ohnivou kouli. Tentokrát se jí už Morena nestihla vyhnout a koule jí jakoby nic prosvištila křídlem a propálila ho skrz na skrz. Morena zařvala bolestí a křídlo schovala za záda.
"Před dýkou se neubráníš." řekla tiše.
Flára vytřeštila oči, stříbro elfy jako je ona zabije a nemohou se bránit. Když, vidí stříbro tak ztratí veškerou svou moc.
"Nedělej to Moreno!" Zkusila to znovu Flára ale Morena byla jako zaslepená a přibližovala se k elfce a ž jí vlezla na postel.
"Steve, musíš odejít! Já už to nějak zvládnu!" Zašeptala mu do ucha.
"Ne! Vím, že nezvládneš, a já tě budu chránit, na mě stříbro nepůsobí."
Elfka se na něj vyplašeně dívala a měla sto chutí ho něčim praštit.
"Ha ha ha. Chceš se mi postavit ty ?" Zeptala se znovu Morena.
Steve nic neříkal a vrazil Moreně obrovskou facku.
Morena zvedla hlavu a měla v očích neuvěřitelný vztek.
Zabodla své oči do vystrašeného elfa. Paprsek tmy ho zasáhl do hrudi jako nic. Steve se podíval na Fláru, která vystrašeně zírala na jeho krvácející hruď.
"Miluju tě navždy.." Zašeptal elf a Flára ho silně objala a políbila.
"Já tebe taky lásko." Vzala jeho tvář do dlaní a položila jí na polštář.
Byl mrtvý.
"Co si to udělala ty mrcho hnusná?" Křičela na ní žalostně.
Morena se jen uchechtla . Na to vystřelila jako střela k elfce a přidržela jí ostří dýky u krku.
Flára strachy ani nedýchala. Svírala peřinu prokřehlýma ručkama a hledala v sobě ještě zbytek své síly.
Musela získat trochu času.
Chytla Morenu za ruku a prudce škubla. Morena zavřískala a vlepila Fláře facku. Ta ale její ruku ale všas chytla.
Našla v sobě sílu. Malou ale byla tam. Zvedla ruce a poslala proti Moreně ohnivý paprsek. Morena se mu vyhnula.
Než stačila zareagovat. Flára utvořila ve svých rukách ohromnou žhavou kouli. Pořád rostla, když nabila do velikosti balónu tak jí Flára proti Moreně s velkou rychlostí poslala.
Morena splanula v plamenech ohně. Byla pro oheň jako kořist. Vřískala ale plameny neměly slitování. Po pár sekundách z Moreny nezbyl nic než prach. Stříbrná dýka s cinknutím dopadla na zem.
Flára z posledních sil vstala a přešla k dýce . Vzala ji do ruky a ucítila nový obrovský příval energie. V očích se jí objevilo zlo. Pocítila ho v srdci, pohlcuje ho.
Flára se naposledy otočila na mrtvého Steva a naplněná novou zlou enrgií skočila z balkónu..

Pod balkónem na zemi se nikdy nenašla..
Možná se také stala andělem.


Nikaroovy

Dokud nás smrt nerozdělí...

Mé tělo zdobily nádherné šaty. Tento den se měl zapsat do těch nejkrásnějších v mém životě. To ráno jsem ale ještě nevěděla, jak tahle chvíle brzy změní můj život… Vždy jsem byla jen obyčejná venkovská dívka. Je to jen měsíc, co by mi tohle všechno připadalo jako sen. A najednou je to skutečnost. Muž, kterého jsem vždy tolik milovala tu teď stojí po mém boku a společně odposloucháváme kněze, který vede slova, jež nás navěky spojí… Dokud nás smrt nerozdělí… Tehdy jsem význam této věty nebrala tak vážně. Dlouhé, husté, rudé vlasy jsem měla svázané do dlouhého copu a na vrchu nasazenou třpytivou bílou čelenku, která úžasně ladila s mými šaty… Skutečně naše budoucnost vypadala slibně a já myslela, že nám tento den přinese štěstí… Chyba!
Od svatby uběhlo už několik dní, když jsem zavedla rozhovor s mou služebnou, jež byla opravdu už velmi stará. Nikoho milejšího jsem si ovšem nemohla přát.Zrovna mi na šatech uvazovala šněrovačku, když pronesla větu, co u mě vyvolala veliký zájem.
"Snad s vámi bude mít pán štěstí, má paní. Jen aby to nedopadlo jako tehdy…" Pozvedla jsem obočí a nechápavě se zatvářila.
"Co se stalo?" zajímala jsem se. Služebná si povzdechla, jakoby si přála tu větu nikdy neříct.
"Neměla bych ti o tom říkat…" Já ji ale přemlouvala tak dlouho, až začala vyprávět.
"Jde o jednu ženu. Moc krále milovala. Ale milovala ho možná víc, než bylo zdrávo. Vždy mi tvrdila, že by za něj dala všechno. Byla to velice milá a ušlechtilá dáma, i když poněkud snivá a výstřední. Měla zajímavé názory a často do všeho mluvila. A ani její minulost nebyla vůbec nudná. Nikdo totiž nevěděl, odkud pocházela. Král na ni narazil při lovu,. Procházela se lesem v temně černých šatech, zahalena tmavou rouškou. I já jsem je viděla. A opravdu byla nádherné. Jako kdyby byly utkány z noční oblohy. Nabídl jí pozvánku na zámek, odkud už nikdy neodešla… Mého pána okouzlila tak moc, že ji hned dalšího večera požádal o ruku a ona až překvapivě rychle souhlasila. Vyptávali se jí, odkud přišla, co je zač, ale ona nikdy neodpověděla. Mluvila v hádankách a slova skrývala pod záhadným závojem. Prozradila jen své jméno- Ándari eu Sael. Zvláštní, viďte? Ale původ jsme z ní nikdy nedostali… Brzy na to Ándari otěhotněla. Král byl velice šťastný, ale dítě se narodilo mrtvé. To se opakovala. Nakonec porodila během tří let čtyři mrtvé děti. Král se zlobil a vinil z toho svou ženu. Moc smutnila. Pak jsem ji jeden večer sledovala jak v černém hábitu, tak jak přišla utíká branou pryč. A to bylo naposledy, co jsem ji zahlédla. Od té doby není po Ándari ani vidu ani slechu. Celou zemi prohledali, ale jako by se po naší královně zem slehla. Tím to ale nekončí. Od té doby zde záhadně umírají mladé dívky, co se kdy na zámek dostanou. Možná jim přinášela Ándari štěstí a klid. A jějím zmizením se vše změnilo…" říkala služebná a já ji napjatě poslouchala. Chtěla jsem se na něco zeptat, ale ona mě odbyla prudkým trhnutím za šněrovačku a poslala mě do sálu.
Další noc jsme nemohla spát. Pořád jsem musela přemýšlet nad zmizelou královnou Ándari eu Sael. Mé myšlenky však přerušoval vítr, který zuřivě bušil do oken. Náhle se jedno z oken rychle rozevřelo a jý hlasitě vykřikla. Král se naštěstí neprobudil. Tam v okně stála dívčí postava… ale její záda zdobila černá křídla… Nemohla jsem se ani pohnout. Pomalu jsem zavřela oči a když jsem je otevřela, okno bylo prázdné. Určitě se mi jen něco zdálo, pomyslela jsem si, když se z mých úst vydral další výkřik. Seděla přímo u mě na posteli. A byla úplně nahá. Vnější vítr jí rozfoukával černé vlasy, černější než noc. A na mě hleděly temně rudé oči… V ruce držela meč, který mi náhle přitiskla k hrdlu. Zalapala jsem poi dechu a se slzama v očích se na ni dívala.
"Přemýšlíš o mě, Johanne?" zašeptala zlověstně. Opatrně jsem vystrašeně přikývla.
"Ándari?" vydrala jsem nakonec ze sebe. Ona se ďábelsky ušklíbla.
"Nemůžeš to pustit z hlavy, že? Chceš znát celý příběh? Chceš znát celý příběh, Johanne?!" říkala. Nic jsem neřekla, ale ona se dala do vyprávění.
"Zajímá tě kam jsem odešla. Možná tam, odkud jsem přišla, že? Ale kde to bylo? To také nevíš, nevíš totiž vůbec nic. Já jsem ho milovala. Milovala jsem ho tak moc. Ale to jsem nikdy neměla dělat. Měla jsem poslechnout svůj klan, jež mi nařizoval abych se od lidídržela dál. Uposlechla jsem však? A tak jsem utekla a vydala se do lesů, mezi lidi. Tam jsem na něj narazila a konečně jsme se setkali. Když se to můj klan dozvěděl, proklel mě. Ztratila jsem ci k mateřství. Proto ve mně každé dítě našlo smrt. A tak jsem odprosila radu klanu o šanci. Chtěla jsem, aby mohl mít král živé dít, za čež já zaplatím smrtí. Oni nakonec souhlasili. Šla jsem spát, ovšem v mé ložnici byla jiná dívka, společně s králem. Utekla jsem pryč, zpět domů a prosila o zrušení naší dohody. Ale bylo pozdě. Přijala jsem svou pravou podstatu a rozhodla jse pro svouzáchranu. A tak jsem začala zabíjet všechny dívky, které se jen kolem krále vyskytly…" Vyděšeně jsem oddechovala.
"A jak je tvá pravá podstata?" zamumlala jsem.
"Jsem Anděl Smrti. Proto jsem je všechny zabila!" pousmála se děsivě.
"A teď…"
"Teď zabiju i tebe!" zvolala. Viděla jsem její rudé oči, jak je pohltila temnota. Sledovala jsem je celé ty dlouhé vteřiny. A pak… pak už jsem cítila jen, jak mi ostří meče projelo hrdlem. Jak řekl kněz. Dokud nás smrt nerozdělí. A tak tomu i bylo. Zemřela jsem.

Moc gratuluji výherkyním. :))

A teď dávejte pozor VŠICHNI :))

I vy co nejste na 1. třech příčkách, prostě všichni zúčastnění mi pošlete mail na: vircovaadela@seznam.cz toto:
1. přezdívku
2. oblíbenou barvu
3. oblíbená "fantasy" bytost

ještě jednou upozorňuji: VŠICHNI ZÚČASTNĚNÍ :))

A teď: Ariven ty připiš jestli povídku necháš na mě nebo napiš stručný děj. .) a připiš další tvou oblíbenou "fantasy" bytost.

Veneo ty co jsi si vybrala jestli povídku nebo obrázek... Pokud povídku připiš jestli to necháš na mě/ stručný děj. Pokud obrázek... připiš další tvou oblíbenou "fantasy" bytost.

A Nikoroovy: ty připiš další oblíbenou "fantasy" bytost.
..............................................................................................

Na závěr: jsem moc ráda, že jste se účastnili, bylo to velmi krásné počteníčko.

A do komentářů bych chtěla poprosit o vaše dojmy z 1. části PPS.

PS: další část bude až udělím všechny ceny :)) myslím, že by to mohlo být tak do14. dnů.
Vaše povídky zde budou uveřejněny v >> projekty a soutěže >> v rubrice, která přibude.

A určitě stojí za to přečíst si všechny povídky.

Hezký den a ještě jednou moc děkuji a gratuluji. :))
Vaše Mei-riefel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 11. června 2012 v 14:22 | Reagovat

Jáá jsem třetí?? Páni, to jsem nečekala!Povídky od holek jsou  fakt úžasné, už se moc těším na ty ostatní! Ještě nikdy jsem nezkoušela psát podle obrázku, proto mě to velice nadchlo! Možná, že to taky ještě někdy zkusím... Byl to vážně skvělej nápad!
Fantasy bytost... Draka už jsem měla od Káti, tak co na tebe vyvalím, :-D?  Tak jo, už vim... Kentaur! :DD Jojo... Už se moooc těším na další část!!!

2 Virwen Virwen | 11. června 2012 v 14:58 | Reagovat

Moje dojmy? :D z toho co jsem teď četla (obvzlášť mě zaujala povídka NikaRoovy (netušim jak bych to měla vyskloňovat :D ) se ti ani nedivim že sito měla tak těžký.. :D No a taky se už hrozně těšim na druhou část? :D A vážně bude až za 14 dní?? :D:D:D Nemohla by být tak za týden? O:) :D už se totiž začínám nudit a tohle je hrozně fajn :D

3 mei-riefel mei-riefel | 11. června 2012 v 15:02 | Reagovat

:DD Pravda, (s tím skloňováním) to se mi právě líbilo :))
A jsem moc ráda, že se vám to tak líbilo :))

4 Venea Venea | 11. června 2012 v 16:40 | Reagovat

Oo páni :D nečekala sem to no :D ale děkuju:) Jen jedna malá věcička to moje nejde přečíst :DDDD
ale to nic jinak děkuju děkuju moooooc :)

5 mei-riefel mei-riefel | 11. června 2012 v 16:49 | Reagovat

není vůbec za co :)) .) !
taky sem si to ho všimla (bolej mě z toho oči) :DD

6 ariven ariven | Web | 11. června 2012 v 19:14 | Reagovat

Já...já to vážně vyhrála? Tak to jsem fakt nečekala! Tak to díky! Povídky od Veney a NikaRoovy jsou fakt skvělý, takže to, že ta moje vyhrála, to mě fakt překvapilo! Už se těšim na ostatní povídky :).
Další část vážně až za 14 dní? :D Mě ten projekt baví... :)

7 Venea Venea | 11. června 2012 v 20:54 | Reagovat

Promiňte že jsem se nezmínila o povídkách ostatních
Takže:
Ariven plně si to 1. místo zasloužíš:) ! Nádherný!
Veru ! Krásááá ! !! Supr! :D :)

8 Karla de E-mentalis Karla de E-mentalis | Web | 12. června 2012 v 4:57 | Reagovat

nádhera trochu mě potěšilo... Ale zároveň naštvalo  že  nápad který mě napadl tu nevidím a to jsem si myslela že  to snad ani nemá cenu psát ... Že to určitě nápadne každého... Třeba  něco  podobného najdu v ostatních povídkách... A stejně bych proti vám neměla šanci.. Fakt moc pěkný...

9 Älcine Älcine | 12. června 2012 v 11:59 | Reagovat

moc vám všem gratuluju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na všechen obsah blogu se vztahují autorská práva.
Obrázky a informace ke knižním recenzím a jiným článkům jsou vždy uváděny se zdrojem.



Flag Counter