Zasoutěžte si na blogu Knihánkov o dva úžasné plakáty z Hunger games! :-)

od Virwen, Alcine a Flexi :))

14. června 2012 v 15:42 | Mei-riefel |  od vás
Tady jsou další úžasné povídky od Alcine, Virwen a Flexi. Holky se sice neumístlili, ale stojí za to si to přečíst !!
:))
Mei-riefel .)

Älcine

Byla tmavá strašidelná noc. Arien přemýšlela o tom že by se pokusila utéct z domova. Její nevlastní matka ji totiž chtěla provdat za jednoho velmi urozeného elfa. Ten byl však velmi zlý a krutý. Mladá elfka ho od srdce nenáviděla, ale však její nevlastní sestra ho milovala. Zkoušely přemluvit matku aby si ho vzala Arnélia. Matka ale chtěla pro svou pravou dceru jen to nejlepší a věděla že by zlý elf ji nic neudělal. Arien měla zrzavé vlasy v barvě liščí srsti. Anéliiny vlasy měly barvu havraní. Byla to velmi spanilá a moudrá elfka. Další den se Arien dozvěděla příšernou zprávu. Matka přivedla k nim domů Erpaila, tak se jmenoval. Arien chytly závratě a trošku zakolísala, ale na nohách se udržela. Do očí se jí vlily slzy. Snažila se na sobě nic nedat znát.Matka na ni tázavě pohlédla, zadívala se jí do velkých modrých očí a pak znenadání řekla "tak Erpaile kdy bude svatba ". Erpail se podíval na Arien a pousmál se "tak co třeba tedˇ". Arnélie se pousmála, ale v nitru duše ji zžíral zlý pocit. Hned ten den se konala svatba Arien skoro celou dobu probrečela. U oltáře ji Erpail dlouze a vášnivě políbil. Arien se znechucením zvedl žaludek. Poté ji odvedl do ložnice tam z ní začal pomalu sundávat šaty. Arien sebou cukla podíval se na Erpaila a řekla mu " jsem unavená nech mě spát" Erpail se na ni tázavě podíval a řekl že to nevadí lehl si tedy vedla ní a pohodlně usnul. Arien však nemohla vůbec usnout zdály se jí ty nejstrašnější sny, podívala se na Erpaila a řekla si že to tak nemůže nechat. Zavřela oči a snažila se usnou. NE! Nemohla to tak nechat. Její sestra ho milovala a ona viděla ten její pohled byla nešťastná, ale její matka o tom že by si ho vzala Arnélie nechtěla ani slyšet. Bylo jí to jedno. V tu chvíli přilétli do ložnice stráže. Měli strach v očích v rozklepané ruce nesl jeden z nich dopis. Na kterém stálo "Vévodo Erpaile já tě dostanu ty budeš mím mužem". Arien se zděsila věděla kdo to mohl napsat její sestra. Erpail se podívla na svou ženu ta jen kývla hlavou. Poté se Erpail podíval na jednoho ze strážných "povídej cos viděl" řekl. Strážný se na něho podíval, bál seč ho jako každý jiný "byla tam žena byla nahá utíkala po hradbách snažili jsme se ji zastavit ale nešlo to. Vypadala jako velmi mladá elfka. "Měli jste ji zabít vy ničemové zato zaplatíte" podíval se na ně měli strach v očích. Vévoda mávla rukou a oba strážný se rozletěli na tisíce malých kousíčků. Když už bylo po všem šli opět spát. Erpail zase hned usnul a Arien jen potají plakala chudáci strážní byli tak mladí měli celý život před sebou. Náhle ji z dumání probrala veliká rána rozletěli se dveře a do nich vstoupila Arnélie. Byla nahá oči měla oteklé přistoupila k posteli své sestry podívala se jí do očí a řekla "Jak jsi mohla já ho miluju a ty teď zaplatíš". Arien se rozplakala omlouvala se ale Arnélii to bylo jedno. Klekla si na ni a pošeptala ji do ucha "sbohem sestřičko". Arien se naposled nadechla a vtu chvíli jí skrz na skrz projela ocelová čepel meče krerý jim visel nad postelí. Arnélie se nadechla a rozplakala se "jak jsem to jen mohla udělat jsem zrůda". Namířila meč proti sobě a řekla "omlouvám se ti sestřičko" bodla tělem ji projela veliká bolest. "KDYŽ JE NUCENA K SŇATKU TA NESPRÁVNÁ OSOBA KONČÍ TO SMRTÍ"

Virwen

Oči
Potichu jsem zaklepala na dveře do jeho ložnice. Nevím, co to do mě vjelo. Proč tu vlastně jsem…? Jak to začalo…? To budu řešit pak.
Milovala jsem Scripyho. Byl vyšší než já se svojí malou postavou a měl nádherné čokoládové oči. S jeho opáleným, svalnatým tělem zlomil už nejedno srdce v našem království elfů. Ale stejně jsem si nemohla pomoci. MUSELA jsem ho mít.
Když už jsem začínala doufat, že přeci jen moje tiché klepání neslyšel, otevřely se dveře. No jistě. Elfí sluch.
"Ano, Calipso?" zadíval se na mne zvědavě.
"Mohu jít dál, Scripy?" pohodila jsem dlouhými zrzavými vlasy a vyzývavě jsem se na něj podívala. Ano, byla jsem krásná a uměla jsem toho využít. Muži dělali cokoli, jen abych se na ně podívala zelenýma očima. Musel tušit, co ta otázka doopravdy znamená.
Pochopil, "Ty můžeš cokoli."
Vešla jsem do dřevěné místnosti osvětlené pouze svíčkami. Rozhlédla jsem se jen zběžně. Uslyšela jsem, jak zavřel dveře. Když už byl skoro u mě, rychle jsem se otočila. Na nic nečekal a políbil mě. Zdálo se mi, že se líbáme asi hodinu. Vjel mi rukou pod halenku. Nebránila jsem se.
***
Uslyšela jsem zavrzání prken na podlaze. Nevšímala jsem si toho, dokud jsem neucítila špičku nože na mém odhaleném hrdle. Rychle jsem otevřela oči zděšením. Přede mnou seděla Keila. Žárlivost se jí v očích jen blýskala. Jinak ale měla kamenný výraz. Byla nahá. Zrychleně jsem oddechovala, ale jinak jsem se neodvažovala ani pohnout. Upírala na mně svoje černé oči a nevšímala si havraních vlasů, které jí spadli do tváře.
"P…proč?" zašeptala jsem opatrně. Nechtěla jsem vzbudit Scripyho.
"Než jsi přišla, všechno šlo hladce! Kdyby si nepřišla, byl můj. Pak si zaklepeš a já pak vás musím pozorovat… jak sis zabrala MOJE místo! Za to zaplatíš, mrcho!" zvedla hlas.
Zaryla jsem jí svoje prsty do jejího stehna. Nehnula ani brvou. Scripy se probudil.
"Co to?" podíval se mi přímo do očí. Jeho oči byly rozšířené zděšením. A byly také poslední, co jsem kdy uviděla…

Flexi

SMRT KVŮLI LÁSCE

Byla noc. Měsíční světlo dopadalo do jednoho pokoje v paláci, který patřil generálovi vojenského jezdeckého oddílu. Pokoj byl prostorný a vybavený. U dveří byla velká ebenová skříň plná drahých kabátů, zbroje, bot a všemožného oblečení. U prostorného balkónu, s kterého byl výborný rozhled na louky a lesy kolem paláce, byl stůl se spoustou papírů. Také brk s inkoustem černým jako tma. Dřevěná zem byla místy pokrytá kožešinami medvěda a jiné zvěře.
Na šedých stěnách nebylo nic, až na jedno zrcadlo vedle dřevěné komody. Celému pokoji ale dominovala obrovská postel s červenými závěsy se žlutými ornamenty. Na ní ležel elf přikrytý jemnou přikrývkou a spal. Na druhé půlce postele však ležela rudovlasý elfka s vyděšeným pohledem, který upírala na černovlasou dívku nad sebou, která měla černá blanitá křídla. Držela jí hrot dýky přímo u krku. Obě byli nahé.
,,Ty. Jedině ty mi stojíš v cestě. Když tě zabiju, generál Grand bude jen můj. Už se nebude muset rozhodovat jestli si vzít obyčejnou elfku nebo dívku, která je víla a ze slušného roku, jejíž otec je šlechtic.'' přisunula hrot dýky blíž k elfčině hrdlu. ,,Jedině ty Erresiel mi stojíš v cestě.'' rudovlasá polkla a hledala správná slova a přemýšlela, jak nedostat s téhle mizerné situace.
,,Ale já ho miluju a ty to víš. Ty ho chceš jen pro peníze a slávu, ale já ho chci z lásky.'' řekla tiše rozechvělým hlasem. ,,Nedělej to Lilian, prosím.'' žadonila, ale něco jí říkalo, že jí to nepomůže. Lilian měla převahu. Měla zbraň, otce šlechtice a hlavně byla bohatá. Erresiel byla sice elfka, ale ženy elfky brali jako verbeš. Jako odporný hmyz, který je zbytečný. Muže naopak viděli jako siláky a výborné bojovníky. A ze všeho nejhorší bylo být elfkou a ke všemu ještě chudou a umouněnou služkou v kuchyni.
Erresiel se cítila poraženě. Tato noc začala skoro stejně jako ty předešlé. Kolem desáté hodiny večerní se měli obě dostavit ke generálovi do pokoje. Grand si často užíval s půvabnými dívkami, jako byli ony dvě. Už včera jim řekl, že ony dvě jsou pro něj jako splněný sen a že se za jednu z ožení. Nevěděl však pro kterou se rozhodnout. Když dnes večer spokojeně usnul, obě ještě leželi po jeho boku. Erresiel už skoro usínala, když jí najednou někdo popadl za krk a začal jí škrtit. Prudce otevřela oči a spatřila nad sebou černovlasou Lilian, která ji vyhrožovala smrtí jako právě teď.
Bála se a stále upírala pohled na dívku s dýkou. Očekávala smrt. Neměla šanci vyváznout. Když zemře, nikdo se o ní nebude zajímat. Hodí ji kde do společného hrobu lidí, o kterých není známo, zda mají nebo nemají nějaké příbuzné.
Zavřela oči a zrychleně dýchala.
,,Bojíš se?'' uchechtla se Lilian a když se elf ležící vedle zavrtěl, obě na něho vrhli pohledy. Když opět znehybněl a začal chrápat, mohli si dovolit mluvit trochu hlasitěji.
,,Jasně že se bojíš.'' prohlásila Lilian. ,,A také máš proč.''
Rozpřáhla se a sekla.
Erresiel nestihla ani vykřiknout a ležela mrtvá na posteli elfského generála Granda. S krku se jí řinula horká rudá krev. Krutá černovláska se jen lstivě usmála a oblekla si své šaty přehozené přes okraj postele.
,,Říkala jsem ti, že se do toho nemáš plést elfko.'' poslední slovo řekla s odporem a vyrazila ke dveřím. Ráno našel elf bezvládné tělo ve své posteli. Zaskočilo ho to a pátral po vrahovi. Tušil, kdo by to mohl být, ale neodvažoval se to vyslovit.
Během několika dnů už na rudovlasou chudou elfku Erresiel nikdo ani nepomyslel. O dva měsíce později se konala svatba. Generál vojenského jezdeckého oddílu Grand si bral šlechticovu dceru Lilian.
Grad ale nemyslel na nic jiného než na ubohou elfku, která tak krutě zemřela v jeho posteli.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na všechen obsah blogu se vztahují autorská práva.
Obrázky a informace ke knižním recenzím a jiným článkům jsou vždy uváděny se zdrojem.



Flag Counter