Zasoutěžte si na blogu Knihánkov o dva úžasné plakáty z Hunger games! :-)

Červen 2012

6. kapitola, 1. část

29. června 2012 v 22:54 | Mei-riefel |  Posvátný strom
Přidávám šestou kapitolu, je to jen část. Doufám, že si to užijete. Přidávám ji dnes, aby jsme oslavili ty prázdniny. A tuto kapitolu bych chtěla věnovat vám všem, kteří navštěvujete můj blog a líbí se vím povídka Posvátný strom, také bych vám chtěla poděkovat za krásné komentáře. Děkuju <3 :))
A Virwen také ji přidávám kvůli tobě, aby si si vzpomněla ... :D

Příjemné čtení...

Mei-riefel

6. Arles
Procházeli malou uličkou. V Arles. Vesnice se rozkládala na kraji Garlivského hvozdu.
Nebylo vidět živáčka. Vanul větřík bylo to tam tak ponuré, bez života. Elensea viděla ustrašené tváře vykukující z po za okna v bezpečí domova.
Vše tam bylo tak přírodní. V lesní zelené a hnědé barvě.
V zahrádkách rostla spousta bylin. Okrasné květy se našli jen zřídka. Domy se nenacházeli pouze na zemi, ale i v korunách stromů. Opravdu a zdáli se obydlenější. ,,Co jsem říkal" ušklíbl se Noren. ,,Měl si pravdu, ale jak to?" nechápala Elensea. Noren mlčel, znamenalo to že neví, mírně pokrčil rameny.
Došli až na konec ulice. Na rohu se tyčil o něco víš než ostatní domy, hostinec. Liana na něj upozornila, vzala za kliku. Dveře byli zamčené. Povitáhla obočí. Zaklepala. Po chvíly se dveře pootevřeli. Vykoukla mužská hlava. Muž byl starší, kolem čtyřiceti let. Ušklíbl se. V očích měl, ale strach. ,,Co chcete?" zahřměl. Liana o krok ucouvla. Noren ji odstrčil za sebe. ,,Dobrý den, můžeme dovnitř a něco zakousnout" zeptal se zdvořile. Hostinský našpulil pusu ,Ne". Noren na tvářích ucítil jak na něj prsknul. Nechápavě na něj hleděl. ,,Ne" křikl hostinský. ,,Do hostince by se, ale smělo, ne nebo …" nedal se Noren, nestihl ani dokončit větu. Hostinský na něj začal příšerně řvát. Vrhl po něm vražedný pohled. Naštvaně prásknul s dveřmi. ,,Ten byl teda milej" Liana kroutila hlavou. ,,Co se dá dělat" povzdychla si Elensea.
Prošli celou vesnici. Chtěli se zdejších poptat. Na ulicích, ale nikdo nebyl a sotva by jim někdo otevřel. Stanuli u jezera. Bylo stejné bez života jako celá Arles. Rozhodli se, ale že si u něj odpočinout. Rozložili si věci na zeleném paloučku. Odlehčili koním a nechali je volně.
,,Nedáte si polévku?" ,,Dobrý nápad Elenseo, pomůžu ti." Elensea se usmála nad tím jak má ochotnou sestru ,,Dobrá, tak se pojďme podívat, co by nám nabýdl les."
Noren rozdělával oheň. Slunce dnes žhnulo. Chvílema bylo až nepříjemné vedro. ,,Jdu se podívat k vodě. Jdeš taky?" Noren zakroutil hlavou.
Liana seběhla k jezeru. Jezero se zdálo být čisté. Ponořila ruku do vody. Bylo to tak osvěžující, nabrala vodu do rukou a opláchla si obličej. Chvíli chodila po břehu a představovala si co se asi děje na hradě. Poté ji napadlo že doplní zásoby vody. Když od vody odcházeli slyšela za sebou kroky, otočila se, nikdo tam nebyl. To se jí jen zdálo.
Antya s Elenseou tam ještě nebyli. Noren se na ni usmál a pohodil blonďatými vlasy. Liana mu úsměv rozpačitě oplatila ,,Jdu doplnit vodu." ,,Počkej pomůžu ti" nabídl se.
Zdálo se jí to nebo po celou dobu co nabírala do svých měchů vodu tak ji pozoroval, ačkoliv on už měl vodu doplněnou? Stál tam a pozoroval ji. ,,Co Belinda?" zeptala se ho, nechtěla aby na ni tak zíral i když "Belinda" na to téma s ním nechtěla doopravdy mluvit. Snažila se jeho dívce vyhýbat. Noren se jí líbil, ale to věděla pouze Elensea. Byl pohedný a na Belindu tak trochu žárlila.
Pokrčil rameny, ani on se o tom nechtěl bavit. Otočil se a odešel. Liana povytáhla obočí. Podívala se za sebe, nebyl tam. Rozhlédla se, spatřila ho jak sedí opřený o velký dub. Opravdu se na to neměla ptát. Povzdechla si. Chystala se odnést měchy. Udělala pár kroků…
Někdo za ní promluvil ,,Králova dcera… Hm". Strnula na místě.


Ahoj ... školo :DD

29. června 2012 v 10:35 | Mei-riefel
Tak tímto článkem vám chci, všem co navštěvujete tento blog, popřát krásné prázdniny. Bez zbytečného nervování a starostí... .)
A vy, kteří máte jako sen\ cíl napsat příběh, nebo nakreslit světouznávaný obraz :DD (co já vim...), nebo i něco jiného...

Nevzdávejte se a o prázdninách na tom zapracujte, s tím, že vás to baví... :))

A také není špatné psát si deník, alespoň o prázdninách .)... Vzpomínky jsou důležité a myslím, že by byla škoda kdyby jsme ty hezké chvíle zapomněla v průběhu času. Jen taková rada.

Takže užívejte, Mrkající


PS: jdu balit možná až za chvíli nebo delší chvíli ... :DD, moc se mi nechce, zítra na 14 dní odjíždím, takže tady nebudu .)

Ahojda

PPS: vysvědčení bylo určo krásné, že ?? o.O :D

čoko-čoko-láda-čokoláda

25. června 2012 v 20:11 | Mei-riefel |  téma týdne, moje názory a poznatky
Hm, čokoláda ! :D

Já osobně ji nemusím mít každý den (ale někteří lidé ano) :DD. Ale když už si ji dopřeju, tak ráda. Ale vždy musim mít po ruce pití. Mám po ní totiž ukrutnou "ŽÍŽU" :P

A o bčas se mi stává, když sem naštvaná, něco mě vytáčí nebo si nevím rady tak najdu nejbližší čokošku. (i takové ty ne úplně dobré z velikonoc) a celou ji zblajznu.

Ráda mám oříškovou a hořkou.

a abych nezapomněla tak jednou jsem dostala čokoládu jménem - Gejša. Úpně výborná opravdu ! Fakt moc moc :DD No a ta mi snad do rozdělání vydržela tak měsíc, možná míň, ale to vám řeknu, když jsem ji rozdělala tak to byla rychlost ani ne týden (myslim) :DD

čoko - Mei-riefel

Letní akce

24. června 2012 v 21:26 | Mei-riefel
Letní akce

Tak ještě jeden týden školy … To snad už vydržíme ! :D :)

A já jsem si pro vás na léto připravila na tomto blogu letní akci. (předem upozorňuji: tato akce se NETÝKÁ projektu příběhy snem.)
Je to takové zpestření pro vás na tomto blogu.

O co půjde ?
Bude se psát drabble.
Kdo neví co je drabble….. to je povídka co má přesně 100 slov a jsou v ní užity předem určená slova... (5 nebo 3 většinou) je i víc verzí ale tahle je nejpoužívanější

(za toto bližší vysvětlení moc děkuji Niceroovy)



Ale je to složitější, ale ne zas tak J

Přihlášení bude trvat do té doby než vás bude 8 nebo 16. (myslím, že více vás nebude), to proto aby mi to vycházelo s postupem času do dvojic (dozvíte se níže)

Pokud se chcete zúčastnit (přihlásit) do komentářů: přihlašuji se (vaše přezdívka) + váš e-mail

Po správném počtu si vaše přezdívky napíši na lístečky a vylosuji z vás dvojice.

Poté vám sem napíši článek ve kterém se dozvíte s kým jste ve dvojici. - plus, pro každou dvojici tam bude 5 slov pro drabble. (každá dvojice bude mít jiná slova.)

Drabble musí obsahovat 100 slov. Budete na to mít 3 dny od přidání článku se slovy. (myslím, že na drabble to bude stačit, pokud ne napište a prodloužím to)

Hotové drabble mi zašlete na mail: vircovaadela@seznam.cz

Navzájem ve dvojici si svůj text neprozrazujte, jste proti sobě.

Vždy vyberu jednoho z dvojice, podle toho čí drabble se mi bude líbit více.
A takhle to udělám se všemi dvojicemi.
Z postoupených udělám nové dvojice. A zase každá dvojice dostane jiné drabble, a z dvojic zase vyberu jednoho. A takhle to půjde dál až do té doby dokud nezbude jen jeden z vás. (vždy na to budete mít tři dny od článku s novými dvojicemi a slovy, nebude to ve stejných intervalech, protože ani vy ani já nebudeme určitě pořád doma, budou přeci prázdniny :) )

Ten se stane vítězem a dostane cenu.

Tak co líbí se vám to ?, zúčastníte se ?

Pokud vám není něco jasné, napište do komentářů :)

Na závěr bych chtěla poděkovat Virwen za to, že mě na tento nápad jakoby přivedla.
Jednou mi napsala něco jako: nechceš uspořádat nějakou letní akci
Já na to: nevim spíš ne….
Potom jsem se zvedla a šla k oknu a teď mi cvaklo. Že jo, že ji udělám a napadlo mě toto.

PRÁZDNINY

22. června 2012 v 14:03 | Mei-riefel
Ahoj ahoj, prázdny jsou za dveřmi což ? :)) :D
Těšíte se ?? myslím, že jo ... :))

Já je mám zcela nabitý. Asi na prvních 14 dní jedu s Veneou a Älcine na Kost. (hrad),
pak k babičce, dědovy, taťkovi a asi taky k tetě. A v srpnu tradá na tábor. Jsem na něj fakt zvědavá, naposledy na táboře jsem byla v 2 třídě. A z tábora budu muset odjed asi o den nebo dva dny dříve, abych se mohla už po třetí se svým týmem zúčastnit EHD ( Euro hry Doksy), toď vše zatím, doma asi ani moc nebudu... A po prázdniách možná zajedem do Chorvatska.

Jaký je váš plán na prázdniny ?


5. kapitola

21. června 2012 v 14:18 | Mei-riefel |  Posvátný strom
Tak přidávám další kapitola, tentokrát je docela krátká. Doufám, že vás to neomrzelo číst-když jsem sem docela dlouho žádnou kapitolu nepřidala ....
Snad se bude líbit :))
Hezký den, Mei-riefel.

PS: brzo se dočkáte další části projektu :)


5. Posel

Elfská královna Älcine shlížela z okenic své komnaty. Pozorovala její zemi, bez poskvrny. Tam kde se neválčilo. Kde byl klid a mír. Nebyla to tak úplně země. Byli to ostrovy, které patřili Lavérii. A také by něměli být její. Lavérii vládne král Harold, ale za vše přeci může on. Byla přímo svým svědomím nucena odejít sem. Na ostrovy. Nikdy by nenechala svou rasu napospas jemu. Už takhle bylo dost riskantní, že elfové měli královnu. Ale přeci jenom měl s elfů kapku respekt. Nepřipouštěl si to. Ona to ale věděla.
Tady jsou elfové v bezpečí. Dosud král Harold neví kde svůj lid skrývá. Kdyby tak lidé věděli co prováděl, nenechali by to jen tak. Věděla to pouzena ona, její lid, lesní lidé a bývalá lidská královna. O které si všichni myslí, že zemřela. Vyhrožoval smrtí jestli se to dozví někdo s obyvatel Lavérie. Všichni jsme museli mlčet. Jinak bych přivedla záhubu mého lidu.
V Elfdosu pár elfů zůstalo. Ti jsou snad v bezpečí…
Někdo zaklepal na dveře. ,,Vstupte" zvolala. Do komnaty vstoupil její rádce. ,,Výsosti, někdo se vrátil" pokynutím jeho ruky do komnaty. Vešla zahalená osoba. ,,Děkuji Tárigu, teď nás nech chvíli o samotě" poděkovala královna.
Osoba si stáhla kápy. ,,Vítej dcero" promluvila k ní královna a objala ji. Elfská princezna se usmála. Rozpustila si své nádherné do pasu spadající dlouhé blonďaté vlasy. Nasadila vážný výraz. Z královnina opětného pohledu vyčetla že jí má vše říct. ,,Matko lesní lidé chystají útok na krále. Možná se chtějí pomstít i na okolní vesnice. Nevím, ale rozhodně nebudou nikoho šetřit. On, na hradě už je. Ale nikdo zatím nic netuší. Je ale možné že to odnese celá země. Musíme to zastavit. Nemůžeme jen tak sedět zatím co padnou nevinné životy. Je třeba aby se lidé už dozvěděli co je jejich král opravdu zač, aby ze dozvěděli proč jsme odešli."
Královna přemýšlela. ,,Máš pravdu Liernes, nemůžeme nechat obyvatelé Lavérie aby nesli následky kvůli tomu že mají špatného krále. Pokusíme se to zastavit. Brzy vyrazíme po dlouhé době zpět do Lavérie," vydechla.


''cestování''

20. června 2012 v 16:20 | Mei-riefel |  téma týdne, moje názory a poznatky
Jsem celkem hotový dobrodruh. Pořád bych navštěvovala nějaká místa. A moc bych si přála jich navštěvovat více, především cizí země které mě hrozně moc lákají.

Jednoznačně je to Irsko, je tam úžasná příroda (a ty malý domečky :) )
Dále Anglie>> Londýn (pámátky a to všechno.... muzeo voskových figurín, London eye, Baker street...), obr. z google: ale co se mi na Anglii líbí je taková ta její elegantnost, nebo na mě takto působí. Snad se poštěstí a příští rok ji navštívím.
Paříž, úžasné město, jednou bych se chtěla vyfotit a Eiffelkovi věže a vylézt úplně nahoru a pokochat se rozhledem.

I v Irsku a Anglii bych si musela pořídit horu fotek :))

Tak to je zatím vše ze zemí kam bych se vysloveně chtěla podívat, ale Americe bych neodporovala, ale tyto 3 země mě prostě lákají nejvíce.

Proč vlastně lidé cestují ?
Velice záludná otázka...

Možná pro poznání nových věcí, lidí. Každé místo je jiné, ale bude v tom i něco víc .. :)

Jakou zemi chcete navštívit vy ??
A v jaké z nich bych ste klidně žili ? - Já v Anglii.

od Virwen, Alcine a Flexi :))

14. června 2012 v 15:42 | Mei-riefel |  od vás
Tady jsou další úžasné povídky od Alcine, Virwen a Flexi. Holky se sice neumístlili, ale stojí za to si to přečíst !!
:))
Mei-riefel .)

Älcine

Byla tmavá strašidelná noc. Arien přemýšlela o tom že by se pokusila utéct z domova. Její nevlastní matka ji totiž chtěla provdat za jednoho velmi urozeného elfa. Ten byl však velmi zlý a krutý. Mladá elfka ho od srdce nenáviděla, ale však její nevlastní sestra ho milovala. Zkoušely přemluvit matku aby si ho vzala Arnélia. Matka ale chtěla pro svou pravou dceru jen to nejlepší a věděla že by zlý elf ji nic neudělal. Arien měla zrzavé vlasy v barvě liščí srsti. Anéliiny vlasy měly barvu havraní. Byla to velmi spanilá a moudrá elfka. Další den se Arien dozvěděla příšernou zprávu. Matka přivedla k nim domů Erpaila, tak se jmenoval. Arien chytly závratě a trošku zakolísala, ale na nohách se udržela. Do očí se jí vlily slzy. Snažila se na sobě nic nedat znát.Matka na ni tázavě pohlédla, zadívala se jí do velkých modrých očí a pak znenadání řekla "tak Erpaile kdy bude svatba ". Erpail se podíval na Arien a pousmál se "tak co třeba tedˇ". Arnélie se pousmála, ale v nitru duše ji zžíral zlý pocit. Hned ten den se konala svatba Arien skoro celou dobu probrečela. U oltáře ji Erpail dlouze a vášnivě políbil. Arien se znechucením zvedl žaludek. Poté ji odvedl do ložnice tam z ní začal pomalu sundávat šaty. Arien sebou cukla podíval se na Erpaila a řekla mu " jsem unavená nech mě spát" Erpail se na ni tázavě podíval a řekl že to nevadí lehl si tedy vedla ní a pohodlně usnul. Arien však nemohla vůbec usnout zdály se jí ty nejstrašnější sny, podívala se na Erpaila a řekla si že to tak nemůže nechat. Zavřela oči a snažila se usnou. NE! Nemohla to tak nechat. Její sestra ho milovala a ona viděla ten její pohled byla nešťastná, ale její matka o tom že by si ho vzala Arnélie nechtěla ani slyšet. Bylo jí to jedno. V tu chvíli přilétli do ložnice stráže. Měli strach v očích v rozklepané ruce nesl jeden z nich dopis. Na kterém stálo "Vévodo Erpaile já tě dostanu ty budeš mím mužem". Arien se zděsila věděla kdo to mohl napsat její sestra. Erpail se podívla na svou ženu ta jen kývla hlavou. Poté se Erpail podíval na jednoho ze strážných "povídej cos viděl" řekl. Strážný se na něho podíval, bál seč ho jako každý jiný "byla tam žena byla nahá utíkala po hradbách snažili jsme se ji zastavit ale nešlo to. Vypadala jako velmi mladá elfka. "Měli jste ji zabít vy ničemové zato zaplatíte" podíval se na ně měli strach v očích. Vévoda mávla rukou a oba strážný se rozletěli na tisíce malých kousíčků. Když už bylo po všem šli opět spát. Erpail zase hned usnul a Arien jen potají plakala chudáci strážní byli tak mladí měli celý život před sebou. Náhle ji z dumání probrala veliká rána rozletěli se dveře a do nich vstoupila Arnélie. Byla nahá oči měla oteklé přistoupila k posteli své sestry podívala se jí do očí a řekla "Jak jsi mohla já ho miluju a ty teď zaplatíš". Arien se rozplakala omlouvala se ale Arnélii to bylo jedno. Klekla si na ni a pošeptala ji do ucha "sbohem sestřičko". Arien se naposled nadechla a vtu chvíli jí skrz na skrz projela ocelová čepel meče krerý jim visel nad postelí. Arnélie se nadechla a rozplakala se "jak jsem to jen mohla udělat jsem zrůda". Namířila meč proti sobě a řekla "omlouvám se ti sestřičko" bodla tělem ji projela veliká bolest. "KDYŽ JE NUCENA K SŇATKU TA NESPRÁVNÁ OSOBA KONČÍ TO SMRTÍ"

Virwen

Oči
Potichu jsem zaklepala na dveře do jeho ložnice. Nevím, co to do mě vjelo. Proč tu vlastně jsem…? Jak to začalo…? To budu řešit pak.
Milovala jsem Scripyho. Byl vyšší než já se svojí malou postavou a měl nádherné čokoládové oči. S jeho opáleným, svalnatým tělem zlomil už nejedno srdce v našem království elfů. Ale stejně jsem si nemohla pomoci. MUSELA jsem ho mít.
Když už jsem začínala doufat, že přeci jen moje tiché klepání neslyšel, otevřely se dveře. No jistě. Elfí sluch.
"Ano, Calipso?" zadíval se na mne zvědavě.
"Mohu jít dál, Scripy?" pohodila jsem dlouhými zrzavými vlasy a vyzývavě jsem se na něj podívala. Ano, byla jsem krásná a uměla jsem toho využít. Muži dělali cokoli, jen abych se na ně podívala zelenýma očima. Musel tušit, co ta otázka doopravdy znamená.
Pochopil, "Ty můžeš cokoli."
Vešla jsem do dřevěné místnosti osvětlené pouze svíčkami. Rozhlédla jsem se jen zběžně. Uslyšela jsem, jak zavřel dveře. Když už byl skoro u mě, rychle jsem se otočila. Na nic nečekal a políbil mě. Zdálo se mi, že se líbáme asi hodinu. Vjel mi rukou pod halenku. Nebránila jsem se.
***
Uslyšela jsem zavrzání prken na podlaze. Nevšímala jsem si toho, dokud jsem neucítila špičku nože na mém odhaleném hrdle. Rychle jsem otevřela oči zděšením. Přede mnou seděla Keila. Žárlivost se jí v očích jen blýskala. Jinak ale měla kamenný výraz. Byla nahá. Zrychleně jsem oddechovala, ale jinak jsem se neodvažovala ani pohnout. Upírala na mně svoje černé oči a nevšímala si havraních vlasů, které jí spadli do tváře.
"P…proč?" zašeptala jsem opatrně. Nechtěla jsem vzbudit Scripyho.
"Než jsi přišla, všechno šlo hladce! Kdyby si nepřišla, byl můj. Pak si zaklepeš a já pak vás musím pozorovat… jak sis zabrala MOJE místo! Za to zaplatíš, mrcho!" zvedla hlas.
Zaryla jsem jí svoje prsty do jejího stehna. Nehnula ani brvou. Scripy se probudil.
"Co to?" podíval se mi přímo do očí. Jeho oči byly rozšířené zděšením. A byly také poslední, co jsem kdy uviděla…

Flexi

SMRT KVŮLI LÁSCE

Byla noc. Měsíční světlo dopadalo do jednoho pokoje v paláci, který patřil generálovi vojenského jezdeckého oddílu. Pokoj byl prostorný a vybavený. U dveří byla velká ebenová skříň plná drahých kabátů, zbroje, bot a všemožného oblečení. U prostorného balkónu, s kterého byl výborný rozhled na louky a lesy kolem paláce, byl stůl se spoustou papírů. Také brk s inkoustem černým jako tma. Dřevěná zem byla místy pokrytá kožešinami medvěda a jiné zvěře.
Na šedých stěnách nebylo nic, až na jedno zrcadlo vedle dřevěné komody. Celému pokoji ale dominovala obrovská postel s červenými závěsy se žlutými ornamenty. Na ní ležel elf přikrytý jemnou přikrývkou a spal. Na druhé půlce postele však ležela rudovlasý elfka s vyděšeným pohledem, který upírala na černovlasou dívku nad sebou, která měla černá blanitá křídla. Držela jí hrot dýky přímo u krku. Obě byli nahé.
,,Ty. Jedině ty mi stojíš v cestě. Když tě zabiju, generál Grand bude jen můj. Už se nebude muset rozhodovat jestli si vzít obyčejnou elfku nebo dívku, která je víla a ze slušného roku, jejíž otec je šlechtic.'' přisunula hrot dýky blíž k elfčině hrdlu. ,,Jedině ty Erresiel mi stojíš v cestě.'' rudovlasá polkla a hledala správná slova a přemýšlela, jak nedostat s téhle mizerné situace.
,,Ale já ho miluju a ty to víš. Ty ho chceš jen pro peníze a slávu, ale já ho chci z lásky.'' řekla tiše rozechvělým hlasem. ,,Nedělej to Lilian, prosím.'' žadonila, ale něco jí říkalo, že jí to nepomůže. Lilian měla převahu. Měla zbraň, otce šlechtice a hlavně byla bohatá. Erresiel byla sice elfka, ale ženy elfky brali jako verbeš. Jako odporný hmyz, který je zbytečný. Muže naopak viděli jako siláky a výborné bojovníky. A ze všeho nejhorší bylo být elfkou a ke všemu ještě chudou a umouněnou služkou v kuchyni.
Erresiel se cítila poraženě. Tato noc začala skoro stejně jako ty předešlé. Kolem desáté hodiny večerní se měli obě dostavit ke generálovi do pokoje. Grand si často užíval s půvabnými dívkami, jako byli ony dvě. Už včera jim řekl, že ony dvě jsou pro něj jako splněný sen a že se za jednu z ožení. Nevěděl však pro kterou se rozhodnout. Když dnes večer spokojeně usnul, obě ještě leželi po jeho boku. Erresiel už skoro usínala, když jí najednou někdo popadl za krk a začal jí škrtit. Prudce otevřela oči a spatřila nad sebou černovlasou Lilian, která ji vyhrožovala smrtí jako právě teď.
Bála se a stále upírala pohled na dívku s dýkou. Očekávala smrt. Neměla šanci vyváznout. Když zemře, nikdo se o ní nebude zajímat. Hodí ji kde do společného hrobu lidí, o kterých není známo, zda mají nebo nemají nějaké příbuzné.
Zavřela oči a zrychleně dýchala.
,,Bojíš se?'' uchechtla se Lilian a když se elf ležící vedle zavrtěl, obě na něho vrhli pohledy. Když opět znehybněl a začal chrápat, mohli si dovolit mluvit trochu hlasitěji.
,,Jasně že se bojíš.'' prohlásila Lilian. ,,A také máš proč.''
Rozpřáhla se a sekla.
Erresiel nestihla ani vykřiknout a ležela mrtvá na posteli elfského generála Granda. S krku se jí řinula horká rudá krev. Krutá černovláska se jen lstivě usmála a oblekla si své šaty přehozené přes okraj postele.
,,Říkala jsem ti, že se do toho nemáš plést elfko.'' poslední slovo řekla s odporem a vyrazila ke dveřím. Ráno našel elf bezvládné tělo ve své posteli. Zaskočilo ho to a pátral po vrahovi. Tušil, kdo by to mohl být, ale neodvažoval se to vyslovit.
Během několika dnů už na rudovlasou chudou elfku Erresiel nikdo ani nepomyslel. O dva měsíce později se konala svatba. Generál vojenského jezdeckého oddílu Grand si bral šlechticovu dceru Lilian.
Grad ale nemyslel na nic jiného než na ubohou elfku, která tak krutě zemřela v jeho posteli.

Vyhlášení

11. června 2012 v 14:14 | Mei-riefel |  Projekt... PŘÍBĚHY SNEM :))
Každý den jsem kontrolovala můj e-mail s očekáváním, že si budu moct přečíst vaše povídky. Celkově mi jich poslalo 6 zvás: Nikaroovy, Alcine, Virwen, Flexi, Venea a Ariven. Všichny jste to měli naprosto, naprosto úžasný !!! Bylo to tak těžké určit pořadí, nejraději bych vás dala všechny na 1. místo ! :))
Tak už se rozhodně nemůžete dočkat co ?? :DD Jaké jsou výsledky... Tak zůstaňte ještě chvíli napnutí :D
Už nemohu déle nad pořadím přemýšlet..... věřte.... to by ste se už nikdy výsledků nedočkali.
Takže chcete to už prozradit ?? ... No dobře :D, ale až za chvíli...

.................................. :DD už to přichází ...

1. místo: Ariven
2. místo: Venea
3. místo: Nikaroovy
...................................................................................................................................
Ariven
Skončilo to v růžích...

Díval se za odcházející elfkou a usmíval se. Sledoval, jak se jí ledově modré šaty vlní kolem těla, jak její havraní vlasy odráží slunce. Dnes vypadala jako ledová královna. Byla to však Katriana z Avisu, jeho snoubenka. Znali se řadu let, ale stále ho nepřestávala uchvacovat.
Na chvíli odtrhl mysl od Katriany a rozhlédl se kolem. Nacházel se v zahradě u královského paláce. Kvůli nepřátelům na severu svolal elfský král sněm pánů měst, aby projednali obranu země. Marter byl v této pozici teprve krátce, pánem Irienu se stal před půl rokem, po tragické smrti jeho otce. A mohli za to ti tajemní nepřátelé ze severu. Už jen proto v boji proti nim krále plně podporoval.
Katriana na sněm doprovázela svého otce.
Marter se zahleděl mezi blízké záhony rudých růži. Nesledoval ale krvavě zbarvené květiny, nýbrž krásnou elfku sklánějící se nad jedním z květů. Díky rudým vlasům a tmavě zeleným šatum vypadala jako kdyby ona sama byla tou nejkrásnější z růží..
Svědomí ho upozornilo na zasnoubení s Katrianou, ale on si to argumentoval tím, že tu elfku chce pouze poznat. Nikdy předtím ji neviděl.
Vyrazil pečlivě upravenou, kamením dlážděnou cestičkou k růžím a jejich obdivovatelce.
Na okraji prvního záhonu se zarazil a uvažoval, jestli má jednu z květin utrhnout a věnovat ji cizince. Nakonec nápad zamítl. Chce ji poznat, ne se jí dvořit!
Přistoupil k ní a chystal se ji oslovit, ale ona ho přerušila.
"Rosean. Rosean Temirella. Na to jste se chtěl zeptat, ne?"
"Ano, ale..." Elfka ho dokonale vyvedla z rovnováhy.
"Nechtěl byste mi radši říct, jaké je vaše jméno?" přerušila ho. Její hlas ovšem nezněl, jako by ji jeho přítomnost obtěžovala, zdálo se, že se spíše baví jeho překvapením.
"Jsem Marter z Irienu."
"Jste tu kvůli sněmu, že?"
"Ano. A vy, pokud se smím zeptat?"
"Třebaže můj původ je jen málo urozený, otec s králem jsou dlouholetí přátelé. Já jsem tu ale sama, otec se domluvil s králem, že zde nějaký čas zůstanu, abych se odnaučila údajné přílišné přímosti."
Marter se usmál. Trocha zdrženlivosti by Rosean neškodila.
Elfka mu úsměv opětovala. "Říkáte si, že bych to potřebovala, nemám pravdu?"
"Ale ne! Možná mě to trochu zarazilo,ale je příjemné potkat mezi upjatými dámami někoho, kdo hned neklopí zrak k zemi."
Katriana také není upjatá dáma, ozvalo se svědomí. A tahle Rosean je až příliš drzá!
Elfka se zasmála. "Zarazila jsem vás? Tak to se omlouvám!"
"Tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem jen říct, že mě to překvapilo."
"Jistě," uculila se Rosean.
"Opravdu." Možná byla drzá, ale tento rozhovor začínal Martera bavit a samotná Rosean na něj působila podobně, jako Katriana, když se poznali.
"O tom nepochybuji." V očích se jí jiskřilo a ona vypadala skutečně nádherně.

Hleděla skrze sklo na zahrady pod oknem. Výjev mezi záhony růží ji upoutal. Marter a Rosean Temirella, v Katrianiných očích obyčejná holka z nějakého zapadákova, spolu o něčem hovořili. On se smál, ona se smála, sem tam letmý dotyk... Na to, jak krátce tu Rosean je a že s Marterem se nejspíš znají až ode dneška, to bylo až moc podezřelé.
"Uklidni se, Katriano," ozvala se Salie, Katrianina dobrá přítelkyně a služebná v jenom.
Elfka se otočila k Salii a nevěřícně na ni zírala. "Jak se mám uklidnit?! Jak se mám uklidnit, když vidím, jak se Marter, můj snoubenec Marter, vybavuje a flirtuje s nějakou venkovankou?!"
"Nezná ji dlouho," řekla Salie. "Mezi nimi nic nevznikne. Kdo by si taky něco začínal s ní, když má tebe?"
Katriana se usmála. Ano, to je pravda. Kdy by chtěl Rosean Temirellu, když má Katrianu z Avisu? Možná začínám být příliš žárlivá.
"Stejně si na ní dám pozor," zašeptala.
Salie si povzdechla. "Hlavně neudělej nic unáhleného."
"Neboj, vím, co dělat..."

Náseldující týden Katriana pečlivě sledovala Martera i Rosean. Ke svému znepokojení si všimla, že se vídají čím dál častěji, zatímco ona s Marterem naopak čím dál méně.
"Děje se něco?" zeptala se nevinně Martera, při jednom z jejich setkání.
"Ne," odpověděl elf překvapeně. "Co by se mělo dít, lásko?"
"To nevím...ale poslední dobou na mě skoro nemáš čas a..."
"To kvůli tomu sněmu. Mám práci."
"Vážně? Otec tolik práce nemá..."
"Katriano, všechno je v pořádku, doopravdy."
"Hm...dobrá, věřím ti," řekla. Pak se jakoby na chvíli odmlčela. "Co říkáš na Rosean? Všimla jsem si, že se znáte."
"Rosean? Proč se ptáš na Rosean?" Marter se snažil zůstat klidný, ale v duchu se vyděsil. Vyčítal si to, ale měl Rosean rád. Až příliš rád.
"A proč ne? Docela často jsem vás viděla spolu a já se s Rosean skoro neznám, tak bys nás mohl seznámit. Tedy...pokud s tim není žádný problém... Salie říkala, že to skoro vypadá jako byste spolu, ty a Rosean, něco měli, ale to asi ne. Že ne?"
"Ovšem že ne! Jak tě to mohlo napadnout? Miluju tě, Katriano. Jenom tebe."
Katriana ho objala kolem krku a zašeptala: "Já tebe taky."
Když se jejich rty setkaly, myslela si něco trochu jiného. Pročpak tě dotaz na Rosean tak překvapil, drahý? Něco skrýváš, viď? Skrýváš své city k Rosean?

Postávala mezi růžemi, kde se poprvé setkali a přemýšlela. Věděla, že ho miluje. Ale také věděla, že on má snoubenku, tu Katrianu z Avisu, se kterou prý není radno si zahrávat.
"Rosean..." Blížila se k ní Salie, Katrianina služebná.
"Dejte si pozor. Nevím, o co vám s Marterem jde, ale dejte si pozor. Katriana neodpouští a někdy jedná unáhleně..." zašeptala, když k ní došla.
"Cože? Jak to myslíš?"
"To moc dobře víte. Ona vás sleduje. Sleduje vás jako ostříž a bojím se, že tentokrát přestřelí."
"Moment! Připadá mi, jako by ses ji snažila zradit."
"To ne... Jen nechci, aby udělala něco, čeho by litovala. Nechte Martera. Nechte jí ho."
"O čem to, sakra, mluvíš?!"
"Víte to moc dobře, lady Temirello. Víte to až příliš dobře."
Salie se otočila na podpatku a vyrazila pryč. Po cestě se srazila s Marterem.
Katriana se neplete! Doufám, že Rosean vezme moje varování vážně!

Ale? Co jsi tam dělala, Salie? A co tam děláš ty, Martere?
Katriana sledovala dění kolem Rosean z malého altánku kousek od toho prokletého záhonu růží. Znepokojil ji rozhovor mezi Salií a Rosean, zajímalo ji, co mohla její služebná té "venkovance" chtít.
"Co-?!" Vytřeštila oči a šokovaně hleděla před sebe.
Sledovala, jak Marter líbá Rosean, jak se ti dva k sobě tisknou...
Kam se poděl tvůj vkus, Martere? Jak chceš, drahý... Když ti na té holce nezáleží...
Přidržela si sukni rudých šatu, jako krev, blesklo jí hlavou a s hlavou hrdě zdviženou odkráčela do svých komnat. Její tvář byla chladná, ale v žilách se jí vzteky vařila krev.
V hlavě se jí rodil krutý plán. Rudé...rudé jako krev...Roseanina krev! Dnes v noci poteče Roseanina krev!
Prošla chodbami, několik elfů se za ní překvapeně otočilo, rozrazila dveře své komnaty a z plných plic zakřičela: "SALIE!"
"Ano, paní?" Když Katriana zuřila, věděla Salie, že je lepší oslovovat ji "paní".
"Cos dělala v zahradě s Rosean?!"
"Co-cože? N-nic!"
"Mluvila jsi s ní, viděla jsem vás!"
"Ano, ale..."
"Cos jí říkala?!"
"Nic! Jen..."
"Radši běž! Už tak jsem dost vytočená!"
Salie s úlevou odběhla. Takhle rozzuřená nebyla Katriana už léta.

Ložnici ozařovalo světlo jediné svíce. Katriana na sobě měla přiléhavé černé šaty, aby splynula s tmou. Připínala si opasek s mečem.
Můžeš si za to sama, Rosean... Můžeš si za to sama.
Sfoukla svíčku a vyšla z pokoje. Rychle přebíhala chodby, její chůze byla neslyšná. Vyhýbala se strážím, dveřím, o kterých věděla, že vržou...
Opatrně pootevřela dveře Roseaniny ložnice. Měkce našlapovala, dávala si pozor, aby nevydala sebemenší zvuk. Jenže postel byla prázdná.
Tak brzy, Martere?
Opět odešla a zavřela dveře.
Znovu běžela chodbou, tentokrát k Marterovi. Když zahnula za roh, do něčeho vrazila.
"Promiňte madam!" vykřikl sloužící, když se na Katrianu vylila karafa s vínem.
Zatracený Meaderský ožrala! Katriana dobře věděla, čí je to víno.
"Neřeš to, běž," řekla sloužícímu nevrle.
Mladíček štastně odběhl.
A teď za sebou nechávám vinnou cestičku! Takhle nemá cenu pokračovat!
Chtěla se vrátit, ale pak ze sebe šaty prostě strhla. Nechala je ležet na zemi a nahá pokračovala k Marterovým komnatám. Nenechá se zastavit nešikovným sluhou, který jen zvýšil její vztek. Ze zad jí vyrazila blankytná černá křídla, rodinné dědictví. Každé ženě z jejího rodu narostou ve chvíli, kdy je její zloba na vrcholu a když se uklidní, zase zmizí.
Otevřela dveře Marterovi a neslyšným krokem přešla až k posteli. Při pohledu na Rosean po jeho boku ji žárlivost zcela ovládla. Klekla si na postel a přiložila hrot meče Rosean k hrdlu. Elfka se probudila a oněměla hrůzou a pouze na Katrianu hleděla.
"Sbohem, mrcho..." zasyčela Katriana a chladnokrevně Rosean probodla.
Elfka zasípala a z rány se vyvalila krev. Roseaniny oči zhasly, jako plamen svíčky, který Katriana sfoukla při odchodu ze své ložnice.
"Katriano!" Marter se probudil.
"Pšt..."
"Tys ji zabila! Katriano, ty jsi vrah!"
"A tys zas zrádce. Opovaž se o tom někomu říct."
"Řeknu to všem," oznámil jí Marter.
"Miluju tě... Nenuť mě tě zabít."
"Chceš mě zabít? Tak to udělej!"
"Ne!" vyhrkla Katriana.
Černá křídla zmizela, ale elfka svého činu nelitovala. Martera však zabít nechtěla. Zabodla svůj zkrvavený meč do Roseanina těla a vrhla se k oknu.
"Co to děláš?!" zděsil se Marter a natáhl se po ní, aby ji zastavil.
Katriana byla rychlejší, rozrazila okenice a skočila. Užívala si svůj let, poslední okamžiky svého života. Smála se. Zešílela.
A padla do záhonu růží.



Dýka zla

Venea

Elfka ulehla ke spánku. Chtěla si tuto noc užít, chtěla začít od znovu a minulost zakopat hluboko do svého srdce. I když by měla být v tuto chvíli šťastná tak nebyl. V duši jí neustále z žíral pocit viny a zoufalství.
Obrátila se na měkké posteli a s láskou pohlédla na spícího elfa. Dnes večer se braly. Z celého srdce ho milovala a právě sním, chtěla začít žít nový život v překrásném domě s mnoha dětmi. Učit je chodit, mluvit a vnímat okolní svět.
Elf otevřel oči a s úsměvem na elfu pohlédl.
"Jak si se vyspal drahý?"
Elf se na ni stále díval, ale nic neříkal. Znenadání si ji k sobě přivinul a vášnivě ji políbil. Elfka se nebránila a polibky mu oplácela. Život jí najednou připadal lehký jako peříčko.
Elf se od ní nachvilku odtáhl.
"Miluju tě Flário."
Flária se usmála, ani nemusela nic říkat, aby elf věděl, že ona jeho taky.
"Věřím ti!" Řekl znovu elf a pohladil jo po vlasech.
"Já vím Steve, ale nevím jestli to dokážu, já nevím, jestli dokážu udržet svou moc hluboko v sobě. Ona prostě vždycky vypluje na povrch a všechno tím zničí..
"Ano jako já teď zničím tebe!" Vyrušil Flárii neznámý hlas a na to se dveře od balkónu prudce otevřely dokořán. Uvnitř stála žena.
"Co tu chceš?" Vykřikla a Flária a snažila se tělem bránit Steva. V jejím hlase nebyl ani trochu znát strach.
"Ty víš co tu chci." Ozval se znovu hlas a žena vykročila ze tmy. Byla nahá dlouhé rudé vlasy jí spadaly až k bokům. Nejkrásnější na ní ale byly obrovská křídla. Působila neuvěřitelně majestátně.
"Teď tě zabiju! Tak jako si to ty kdysi udělala ty mě!" Vyhrkla a v ruce se jí zablýskla kudla.
"Pochop Moreno, byla si zlo a já musela ničit zlo, i když to byli lidé. Nechtěla jsem…
"Ale ano chtěla! A nevymlouvej se pořád!" Přerušila jí.
"Zabiju vás oba!" Vykřikla a pohlédla na elfa, který byl strachy bez sebe a opíral se o Flárino rameno.
"Na něj mi nesáhneš ty prohnilá zlá babice."
Na Moreně nebyl znát žádný vztek.
"Já nejsem babice, já jsem anděl." Řekla a zhluboka se nadechla. Oči jí začaly žhnout.
Flára moc dobře věděla že u ní stojí anděl smrti.
"Tak co pořád se mi chceš postavit?" Zeptala se andělským hlasem.
"Víc než kdy jindy!" Vykřikla a vrhla po Moreně ohnivou kouli. Sama nad sebou žasla že i po tak dlouhé době je tak silná.
Morena se hbitě uhla smrtelné ráně a skryla dýku za záda. Z očí jí vystřelil tmavý blesk a odhodil Fláru na zeď.
Ta jakoby necítila žádnou bolest a zvedla se ze země. Okolo rukou se jí začala tvářit obrovská rudá koule. Morena se uchechtla.
"Si moc slabá kamarádko!" Řekla posměšně.
Flára to neposlouchala a mrštila po ní ohnivou kouli. Tentokrát se jí už Morena nestihla vyhnout a koule jí jakoby nic prosvištila křídlem a propálila ho skrz na skrz. Morena zařvala bolestí a křídlo schovala za záda.
"Před dýkou se neubráníš." řekla tiše.
Flára vytřeštila oči, stříbro elfy jako je ona zabije a nemohou se bránit. Když, vidí stříbro tak ztratí veškerou svou moc.
"Nedělej to Moreno!" Zkusila to znovu Flára ale Morena byla jako zaslepená a přibližovala se k elfce a ž jí vlezla na postel.
"Steve, musíš odejít! Já už to nějak zvládnu!" Zašeptala mu do ucha.
"Ne! Vím, že nezvládneš, a já tě budu chránit, na mě stříbro nepůsobí."
Elfka se na něj vyplašeně dívala a měla sto chutí ho něčim praštit.
"Ha ha ha. Chceš se mi postavit ty ?" Zeptala se znovu Morena.
Steve nic neříkal a vrazil Moreně obrovskou facku.
Morena zvedla hlavu a měla v očích neuvěřitelný vztek.
Zabodla své oči do vystrašeného elfa. Paprsek tmy ho zasáhl do hrudi jako nic. Steve se podíval na Fláru, která vystrašeně zírala na jeho krvácející hruď.
"Miluju tě navždy.." Zašeptal elf a Flára ho silně objala a políbila.
"Já tebe taky lásko." Vzala jeho tvář do dlaní a položila jí na polštář.
Byl mrtvý.
"Co si to udělala ty mrcho hnusná?" Křičela na ní žalostně.
Morena se jen uchechtla . Na to vystřelila jako střela k elfce a přidržela jí ostří dýky u krku.
Flára strachy ani nedýchala. Svírala peřinu prokřehlýma ručkama a hledala v sobě ještě zbytek své síly.
Musela získat trochu času.
Chytla Morenu za ruku a prudce škubla. Morena zavřískala a vlepila Fláře facku. Ta ale její ruku ale všas chytla.
Našla v sobě sílu. Malou ale byla tam. Zvedla ruce a poslala proti Moreně ohnivý paprsek. Morena se mu vyhnula.
Než stačila zareagovat. Flára utvořila ve svých rukách ohromnou žhavou kouli. Pořád rostla, když nabila do velikosti balónu tak jí Flára proti Moreně s velkou rychlostí poslala.
Morena splanula v plamenech ohně. Byla pro oheň jako kořist. Vřískala ale plameny neměly slitování. Po pár sekundách z Moreny nezbyl nic než prach. Stříbrná dýka s cinknutím dopadla na zem.
Flára z posledních sil vstala a přešla k dýce . Vzala ji do ruky a ucítila nový obrovský příval energie. V očích se jí objevilo zlo. Pocítila ho v srdci, pohlcuje ho.
Flára se naposledy otočila na mrtvého Steva a naplněná novou zlou enrgií skočila z balkónu..

Pod balkónem na zemi se nikdy nenašla..
Možná se také stala andělem.


Nikaroovy

Dokud nás smrt nerozdělí...

Mé tělo zdobily nádherné šaty. Tento den se měl zapsat do těch nejkrásnějších v mém životě. To ráno jsem ale ještě nevěděla, jak tahle chvíle brzy změní můj život… Vždy jsem byla jen obyčejná venkovská dívka. Je to jen měsíc, co by mi tohle všechno připadalo jako sen. A najednou je to skutečnost. Muž, kterého jsem vždy tolik milovala tu teď stojí po mém boku a společně odposloucháváme kněze, který vede slova, jež nás navěky spojí… Dokud nás smrt nerozdělí… Tehdy jsem význam této věty nebrala tak vážně. Dlouhé, husté, rudé vlasy jsem měla svázané do dlouhého copu a na vrchu nasazenou třpytivou bílou čelenku, která úžasně ladila s mými šaty… Skutečně naše budoucnost vypadala slibně a já myslela, že nám tento den přinese štěstí… Chyba!
Od svatby uběhlo už několik dní, když jsem zavedla rozhovor s mou služebnou, jež byla opravdu už velmi stará. Nikoho milejšího jsem si ovšem nemohla přát.Zrovna mi na šatech uvazovala šněrovačku, když pronesla větu, co u mě vyvolala veliký zájem.
"Snad s vámi bude mít pán štěstí, má paní. Jen aby to nedopadlo jako tehdy…" Pozvedla jsem obočí a nechápavě se zatvářila.
"Co se stalo?" zajímala jsem se. Služebná si povzdechla, jakoby si přála tu větu nikdy neříct.
"Neměla bych ti o tom říkat…" Já ji ale přemlouvala tak dlouho, až začala vyprávět.
"Jde o jednu ženu. Moc krále milovala. Ale milovala ho možná víc, než bylo zdrávo. Vždy mi tvrdila, že by za něj dala všechno. Byla to velice milá a ušlechtilá dáma, i když poněkud snivá a výstřední. Měla zajímavé názory a často do všeho mluvila. A ani její minulost nebyla vůbec nudná. Nikdo totiž nevěděl, odkud pocházela. Král na ni narazil při lovu,. Procházela se lesem v temně černých šatech, zahalena tmavou rouškou. I já jsem je viděla. A opravdu byla nádherné. Jako kdyby byly utkány z noční oblohy. Nabídl jí pozvánku na zámek, odkud už nikdy neodešla… Mého pána okouzlila tak moc, že ji hned dalšího večera požádal o ruku a ona až překvapivě rychle souhlasila. Vyptávali se jí, odkud přišla, co je zač, ale ona nikdy neodpověděla. Mluvila v hádankách a slova skrývala pod záhadným závojem. Prozradila jen své jméno- Ándari eu Sael. Zvláštní, viďte? Ale původ jsme z ní nikdy nedostali… Brzy na to Ándari otěhotněla. Král byl velice šťastný, ale dítě se narodilo mrtvé. To se opakovala. Nakonec porodila během tří let čtyři mrtvé děti. Král se zlobil a vinil z toho svou ženu. Moc smutnila. Pak jsem ji jeden večer sledovala jak v černém hábitu, tak jak přišla utíká branou pryč. A to bylo naposledy, co jsem ji zahlédla. Od té doby není po Ándari ani vidu ani slechu. Celou zemi prohledali, ale jako by se po naší královně zem slehla. Tím to ale nekončí. Od té doby zde záhadně umírají mladé dívky, co se kdy na zámek dostanou. Možná jim přinášela Ándari štěstí a klid. A jějím zmizením se vše změnilo…" říkala služebná a já ji napjatě poslouchala. Chtěla jsem se na něco zeptat, ale ona mě odbyla prudkým trhnutím za šněrovačku a poslala mě do sálu.
Další noc jsme nemohla spát. Pořád jsem musela přemýšlet nad zmizelou královnou Ándari eu Sael. Mé myšlenky však přerušoval vítr, který zuřivě bušil do oken. Náhle se jedno z oken rychle rozevřelo a jý hlasitě vykřikla. Král se naštěstí neprobudil. Tam v okně stála dívčí postava… ale její záda zdobila černá křídla… Nemohla jsem se ani pohnout. Pomalu jsem zavřela oči a když jsem je otevřela, okno bylo prázdné. Určitě se mi jen něco zdálo, pomyslela jsem si, když se z mých úst vydral další výkřik. Seděla přímo u mě na posteli. A byla úplně nahá. Vnější vítr jí rozfoukával černé vlasy, černější než noc. A na mě hleděly temně rudé oči… V ruce držela meč, který mi náhle přitiskla k hrdlu. Zalapala jsem poi dechu a se slzama v očích se na ni dívala.
"Přemýšlíš o mě, Johanne?" zašeptala zlověstně. Opatrně jsem vystrašeně přikývla.
"Ándari?" vydrala jsem nakonec ze sebe. Ona se ďábelsky ušklíbla.
"Nemůžeš to pustit z hlavy, že? Chceš znát celý příběh? Chceš znát celý příběh, Johanne?!" říkala. Nic jsem neřekla, ale ona se dala do vyprávění.
"Zajímá tě kam jsem odešla. Možná tam, odkud jsem přišla, že? Ale kde to bylo? To také nevíš, nevíš totiž vůbec nic. Já jsem ho milovala. Milovala jsem ho tak moc. Ale to jsem nikdy neměla dělat. Měla jsem poslechnout svůj klan, jež mi nařizoval abych se od lidídržela dál. Uposlechla jsem však? A tak jsem utekla a vydala se do lesů, mezi lidi. Tam jsem na něj narazila a konečně jsme se setkali. Když se to můj klan dozvěděl, proklel mě. Ztratila jsem ci k mateřství. Proto ve mně každé dítě našlo smrt. A tak jsem odprosila radu klanu o šanci. Chtěla jsem, aby mohl mít král živé dít, za čež já zaplatím smrtí. Oni nakonec souhlasili. Šla jsem spát, ovšem v mé ložnici byla jiná dívka, společně s králem. Utekla jsem pryč, zpět domů a prosila o zrušení naší dohody. Ale bylo pozdě. Přijala jsem svou pravou podstatu a rozhodla jse pro svouzáchranu. A tak jsem začala zabíjet všechny dívky, které se jen kolem krále vyskytly…" Vyděšeně jsem oddechovala.
"A jak je tvá pravá podstata?" zamumlala jsem.
"Jsem Anděl Smrti. Proto jsem je všechny zabila!" pousmála se děsivě.
"A teď…"
"Teď zabiju i tebe!" zvolala. Viděla jsem její rudé oči, jak je pohltila temnota. Sledovala jsem je celé ty dlouhé vteřiny. A pak… pak už jsem cítila jen, jak mi ostří meče projelo hrdlem. Jak řekl kněz. Dokud nás smrt nerozdělí. A tak tomu i bylo. Zemřela jsem.

Moc gratuluji výherkyním. :))

A teď dávejte pozor VŠICHNI :))

I vy co nejste na 1. třech příčkách, prostě všichni zúčastnění mi pošlete mail na: vircovaadela@seznam.cz toto:
1. přezdívku
2. oblíbenou barvu
3. oblíbená "fantasy" bytost

ještě jednou upozorňuji: VŠICHNI ZÚČASTNĚNÍ :))

A teď: Ariven ty připiš jestli povídku necháš na mě nebo napiš stručný děj. .) a připiš další tvou oblíbenou "fantasy" bytost.

Veneo ty co jsi si vybrala jestli povídku nebo obrázek... Pokud povídku připiš jestli to necháš na mě/ stručný děj. Pokud obrázek... připiš další tvou oblíbenou "fantasy" bytost.

A Nikoroovy: ty připiš další oblíbenou "fantasy" bytost.
..............................................................................................

Na závěr: jsem moc ráda, že jste se účastnili, bylo to velmi krásné počteníčko.

A do komentářů bych chtěla poprosit o vaše dojmy z 1. části PPS.

PS: další část bude až udělím všechny ceny :)) myslím, že by to mohlo být tak do14. dnů.
Vaše povídky zde budou uveřejněny v >> projekty a soutěže >> v rubrice, která přibude.

A určitě stojí za to přečíst si všechny povídky.

Hezký den a ještě jednou moc děkuji a gratuluji. :))
Vaše Mei-riefel

Konec 1. části

10. června 2012 v 15:13 | Mei-riefel |  Projekt... PŘÍBĚHY SNEM :))
Ahoj ahoj :DD Takže 1. část PPS je ukončena.
Přišlo mi celkem 6 povídek.
Vyhlášení očekávejte brzy :))
Na všechen obsah blogu se vztahují autorská práva.
Obrázky a informace ke knižním recenzím a jiným článkům jsou vždy uváděny se zdrojem.



Flag Counter