Zasoutěžte si na blogu Knihánkov o dva úžasné plakáty z Hunger games! :-)

Květen 2012

PÍŠEME PŘÍBĚH

30. května 2012 v 19:35 | Mei-riefel |  Projekt... PŘÍBĚHY SNEM :))
Vítám vás u 1. části projektu PŘÍBĚHY SNEM.

Účastnit se může každý, žádná extra přihláška není nutná, vše se teď dozvíte. :))

Zadání této části je psavé. Vaším úkolem je napsat krátkou povídku - jednorázovku na tento obrázek: moc se omlouvám, ale obrázek se nechce zobrazovat, takže ho najdete v galerii pod názvem: Na PROJEKT


Na obrázku je scéna a je na vaší fantazii proč nebo jak se odehrála. Postavy, jména to vše je na vás. Nemusí tam být jen ta scéna, prostě proč se odehrála a tak....

Povídky posílejte od: dneška do: pátku 8.6.
Vyhodnocení předpokládám bude do 1 týdne.

-práce mi pošlete na e-mail: vircovaadela@seznam.cz
-do předmětu: PPS 1. část
-do zprávy připište: vaší přezdívku
Jestli máte blog vložte na něj prosím tuto ikonku.

a ceny... -pro všechny zůčastněné diplom
1. místo: nakreslím obrázek, napíšu povídku + diplom
2. místo: povídka nebo obrázek (výherce si vybere) + diplom
3. místo: obrázek + diplom

Dotazy >> do komentářů nebo na FB

Po skončení této části budou zde zveřejněny i povídky, které se neumístí na prvních třech příčkách, snaha se také cení Usmívající se

Tak to je vše, moc se těším na vaše povídky.

Zdraví vás Mei-riefel. :))

4. kapitola, 1. část

30. května 2012 v 14:53 | Mei-riefel |  Posvátný strom
Tak po dlouhé době zase přidávám kapitolu ale jen 1. část. Tak snad se bude líbit no :))

4. Na cestě

Bylo pozdní odpoledne. Elensea se svou avšak nečekanou skupinkou se nacházeli přibližně uprostřed Garlivského hvozdu.
Schylovalo se k bouři. ,,Už je to hotové" oznámil Noren. Před sebe postavil spletené proutí do jakési desky.
,,Ještě že tě máme" usmívala se Antya. Byla štestím bez sebe. Nejenže má sestru, ale i bratra. Matka ji o Norenovi také vyprávěla, ale tam v lese ho prostě nepoznala. Upřímně, byla ráda že s nimi je. A Liana byla také úžasná. Žádné rozmazlené princátko jak je to v pohádkách.
,,Počkala bych než se začne zvedat vítr, abychom věděli kam to postavit" navrhla Elensea.
Noren přikývl. Liana se vracela z lesa a za sebou táhla větší větve. ,,Snad to bude stačit" řekla a položila je vedle dříví na ohýnek, co nasbírala Antya.
,,Pojďte prosím někdo ještě semnou pro chroští. Už ho mám nasbírané, ale nemohla jsem to pobrat" zaprosila. ,,Já půjdu" řekla bleskově Antya. Liana se vděčně usmála.
,,Norene, co tě trápí ?" zeptala se Elensea svého bratra když odešli. Noren seděl na zemi a pohrával si s jehličím mezi prsty, měl nepřítomný výraz. ,,Jde o Belindu, ani jsem se s ní nestihl rozloučit. Z těží se mi to přiznává, ale úplně jsem na ni zapomněl." povzdychl si.
,,Nic si nevyčítej. Můžu za to já, moc se ti omlouvám, ale slibuji ti, že až se vrátíme dám vše do pořádku" konejšila ho.
,,Aby nebylo pozdě" zamumlal zase s tím nepřítomným výrazem.
,,Snad si nemyslíš že …" polekala se.
,,Nevím."
Zrovna když se začal zvedat vítr vrátila se Liana s Antyou. Noren se vyhoupl na nohy, popadl přístřešek a opřel jej zešikma proti směru větru do části kde se dvojil blízký strom. Bylo to přibližně jeden metr nad zemí. Zespoda to ještě zajistil větvemi a chroštím. Ze stran se to také pokoušel zakrýt. Do úkrytu poté natáhli Elenseininu přikrývku. Druhou která patřila Lianě nechali na přikrytí.
,,Něco bych snědla" zahlásila Antya nato ji zakručelo v břiše. Na obloze se objevil první blesk a sním i nepatrně viditelné hvězdy.
,,Možná bych mohla ještě počkat" dodala.
,,Myslím že bouřka bude trvat celou noc."
,,Noren má nejspíše pravdu" špitla Liana. Bouřky neměla dvakrát v lásce. ,,Mohla bych si jako první vzít hlídku" nabídla Antya.
,,Ne to je v pořádku, já si ji vezmu jako první. Ty se v první řadě potřebuješ vyspat, abys nám mohla vše vysvětlit" namítl Noren. Přeci byla Antya ještě tak trochu dítě. Bylo jí teprve čtrnáct let. Byla, ale skoro na úrovni dospělého člověka. Ale přeci. Musí se o ni postarat. Nechce o ni přijít. Antya se usmála. Z nebe se začali spouštět kapky deště, které se za necelé tři minuty proměnily v prudký déšť. Skrze něj nebylo vidět na krok. Na štěstí je chránil přístřešek. Přeci se těm dnes zlověstným kapkách podařilo je trochu smočit.
Antya se celá klepala zimou. Elensea přes ni přehodila deku. Chtěla se na sestru usmát, ale místo toho ji o sebe zadrnčely zuby.
Liana se pokoušela tu hrůzu zaspat v bezpečí svého pláště. Po deseti minutách se jí to opravdu podařilo. I Elensea se rozhodla že se prospí. Antya se o to ani nepokoušela. Ačkoli byla velice vyčerpaná. Vstala a přesunula se s přikrývkou kolem ramen k Norenovi.
,,Ty nespíš" zeptal se aniž by se na ni otočil.
,,Ne, když je bouřka tak skoro nikdy nespím" zašeptala. ,,Bojíš se ? " ,,Ne" řekla klidně. Noren se na ni otočil. Nebylo vidět na krok, ale přeci spatřila mezi kapkami jeho udivený výraz. Pousmála se.
,,Víš mě bouřky jakým si zvláštním způsobem uklidňují. Matka mi říkala že i když jsem byla malá. A byli jsme s vámi ještě v Hendaru. Jsem při bouřkách nespávala. Vždy jsem stála u okna a sledovala jak blesky šlehají po obloze" vysvětlila.
Noren se na chvíli zamyslel. ,,Máš pravdu, teď se mi vybavuje jeden večer. Byl ti teprve neuvěřitelný rok a půl. Byla obzvlášť krutá bouře. Matka tě uložila do postele, ale ty jsi začala brečet a vyběhla si z postele k oknu a sledovala tu bouři" hlasitě se u checht.
,,No vidíš na to si ani nevzpomínám" řekla pobaveně.
,,Vadilo by ti kdybych se teď na chvíli prospal" zeptal se.
,,Vůbec ne. Chceš tu přikrývku?"
,,Ne díky, ale si hodná" usmál se a přešel k přístřešku.

Elensea se skláněla nad svou sestrou. Přehodila přes ni druhou přikrývku tou sušší stranou. A tu do které byla zamotaná opatrně zvedla. Antya ležela celá promočená na dosud mokrém jehličí, spala a spokojeně oddychovala. V noci byla opravdu divoká bouře. Pomalu začalo vycházet slunce. Noren se pokoušel udělat oheň aby alespoň trochu vysušili své věci. Ale marně. Tohle nemělo cenu. Dřevo bylo celé mokré. Musejí doufat, že dnes slunce bude hřát. Aby se vysušilo.
,,A to jsem myslela že bych uvařila teplou polévku, ale dalo se to čekat" povzdychla si Elensea. Liana mezi tím připravovala koně.
,,Dobré mokré ránko" pozdravila probouzející se Antya. Vstala a dotkla se svých dosud zničených šatu. Teď byly i mokré. Elensea se na ni usmála a objala ji.
,,Podívej, úplně jsem zapomněla" podala Antye náhradní blůzku a kalhoty co měla s sebou. Než stihla Antya cokoliv říct, vrazila ji Elensea to oblečení, suché oblečení do rukou.
,,Tak děkuji" Antya se usmívala. Pořád ještě nemohla uvěřit že tu Elensea i Noren jsou.
Elensea vyndala ze své brašny chléb. Rozdělila jej na čtyři stejné díly. Každému dala jeden kousek. Všichni si od ní chléb vzali bez řečí, pouze s vděčným pohledem. S jídlem se ani nepokoušela šetřit. Věděla že brzy dorazí do Arles, kde si naberou nové zásoby.
,,Tak vyrazíme, vše je sbaleno" zavelel Noren. Měli pouze tři koně. Oni jsou, ale čtyři. Proto musí Antya jet s Norenem. Elensea pobídla Perlis, aby vyrovnala krok s Lianou. Za chvíli se k nim připojil Noren. ,,Takže v té knize stálo, že by jsme měli hledat na východním pobřeží" zeptal se. ,,Přesně tak" odpověděla Elensea pohlédla na Lianu jestli se neplete ta jen přikývla hlavou. ,,Tak to máme co dělat" dodal. ,,Zastavíme se v Arles, potřebujeme doplnit zásoby" oznámila rozhodně Elensea. Liana s ní souhlasila. ,,V Arles ?" zareagoval Noren na rozhodnutí své sestry. Elensea povytáhla obočí. Jak myslíš pomyslil si.

Vysvětlení

28. května 2012 v 20:08 | Mei-riefel |  Projekt... PŘÍBĚHY SNEM :))
Tak sem zjistila, že moc zvás nechápe ten projekt.
Takže to trochu přiblížím :))

Projekt bude na části zatím mám jisté tři, vy kdo se chcete zůčastnit tak se můžete účastnit jen jedné části to už je na vás.

Nějaké části budou sloužit i jako soutěže to vždy připíšu.

Ke každé části napíšu o co se zrovna bude jednat- co se bude dít.

A vše se bude točit kolem příběhů, to uvidíte v těch částích.

Tak co chápete ?? :DD Nestyďte se, jestli ne, napiště do komentů.

PS: v první části snad pochopíte, viděla bych ji tak na středu Mrkající

Projekt

28. května 2012 v 15:29 | Mei-riefel |  Projekt... PŘÍBĚHY SNEM :))
PŘÍBĚHY SNEM

Tak napadlo mě utvořit projekt s názvem... Příběhy snem

Nazvala jsem to takto, protože máme sny >> sny jsou příběhy. A někteří píší svůj příběh, jiní zase čtou knihy nebo povídky ostatních ... to jsou také příběhy.Kolikrát se nám o příbězích zdají sny. A život je taky příběh ne ?
Všechno do sebe tak nějak zapadá.

Proto tedy PŘÍBĚHY SNEM :)

(taková má teorie, no :DD)

Projekt bude na části, zatím jsou jisté tři.

Cílem projektu jsou... no jak bych to řekla... :DD

Příběhy na různé způsoby, však uvidíte :)

Tak doufám, že se někdo zapojí. :))

3. kapitola, 2. ČÁST

21. května 2012 v 17:44 | Mei-riefel |  Posvátný strom
Takže tady pokráčko snad se bude líbit... :))

PS: i když sem to napsala tak ujedné scény se mi chce brečet :DD

Někdo ji přikryl ústa, aby nekřičela. Začala se vzpínat a škubat s sebou. ,,Liano, Liano no tak sklidni se." Ten hlas moc dobře znala. Otočila se. Úlevou byla bez sebe. Stála za ní Elensea.
,,Elenseo co tady děláš? Co tě to popadlo, zbláznila ses?" rozkřikla se na ni. Elensea na ni až zahanbeně hleděla. Sklopila zrak k zemi. ,,Omlouvám se… já … já nechtěla jsem ti nějak ublížit nebo tak něco. Liano já se na tebe už nemůžu dál dívat jak se trápíš kvůli bratrovi. Musím to prostě zkusit. Necháš mě jít?" zaprosila a už jí hleděla zpříma do očí.
,,Pod jednou jedinou podmínkou." odvětila jí a čekala jak se přítelkyně zatváří. Elensea na ni bezradně pohlédla věděla že jí nezbývá nic jiného. ,,Asi nemám jinou možnost" pípla.
Liana se usmála. ,,Půjdu s tebou." řekla vážně. Elensea zafuněla.
,,Jak jsem řekla nic jiného mi nezbývá." a pousmála se.
,,Elenseo nechceš mi někoho představit?" zeptala se a pohlédla na černovlásku. Elensea se dychtivě usmála. Vzala svou sestru za ruku a postavila ji před Lianu.
,,Liano to je má sestra, Antya" usmála se ,,Antyo to je má přítelkyně Liana."
Liana si s dívkou potřásla rukou. ,,Jsi si jistá?" zašeptala. Elensea vzala svou přítelkyni za ruku. ,,Liano jsem si jistá, opravdu, Anthya je má sestra."
Liana se rozesmála. Objala nejprve Elenseu a poté Anthyu. ,,Tak ráda tě poznávám Antyo" nepřestávala se smát.
Někdo si za jejich zády na upozorněnou odkašlal. Dívky na místě ztuhli a neodvážili se otočit.
,,Co tady děláte?" zeptal se dotyčný. Elensea se usmála otočila se, padla Nikelovi kolem krku. Jemně ji od sebe odstrčil a nadzvedl obočí.
,,Ty už s námi prosím tě nechoď, nechci nic riskovat." Teprve teď si uvědomila, co se vlastně chystá udělat.
Nikel na ni zmateně hleděl.
,,Chci zachránit našeho prince."
,,Elenseo jak ho prosím tě chceš zachránit? A jestli kvůli tomu musíš někam jít. Jdu s tebou."
,,Ne, Nikele, musíš zůstat." Mladík se snažil vždy Elensee vyhovět, ale tohle. ,,Elenseo? Proč to chceš?"
,,Už jsem ti to řekla."
,,Jo jasně já vím princezna a tahle holka ty tě moc dobře ochrání." řekl jízlivě a uraženě zároveň.
,,Moc dobře víš že Liana není žádný princátko. A ta holka je moje setra víš, a jestli si myslíš že ji po jedenácti letech kdy jsem ji neviděla a nevěděla jestli žije ji tady nechám." křičela na něj.
,,Omlouvám se tak sem to nemyslel, ale…"
,,Ne Nikele prosím, nic se mi nestane." umlčela ho.
,,Navíc s námi půjde Noren" prohodila Liana. Elensea na ni vytřeštila oči.
,,Nedělej to, prosím" naléhal stále Nikel, ale věděl že ji nepřemluví. ,,Nikele, nedělej mi to prosím tě ještě těžší, ano?" zaprosila.
,,Už půjdeme" sklopila oči.
Nikel na ni upíral utrápené hleděl. Liana popadla Skalana s Perlis. Rozloučila se s Nikelem.
,,A tobě Antyo se omlouvám. Moc rád tě poznávám. Jsem tak rád že jste se s Elenseou potkali" hlaholil Nikel a usmíval se. Antya se nesměle usmála a vyrazila za odcházející Lianou.
,,Nepočkáme na ni?" zeptala se. Liana se nepřítomně usmála.
,,Víš Antyo, tvá sestra a Nikel jsou moc, moc dobří přítelé. Myslím si že potřebujou být chvíli o samotě. Nebo to potřebuje spíš Nikel" znovu se usmála. Antya chápavě přikývla. Liana ji vzala za ruku. Zůstali stát na kraji lesa. ,,Musíme hlídat, aby nás neminul Noren" podotkla Liana.

Nikel vzal Elenseu za ruku. Pořád měl v očích stále stejné utrpení. ,,Elenseo" zašeptal.
,,Ne. Už jsem se rozhodla" odvětila.
,,Já vím… Dávej na sebe pozor, prosím tě, slib mi to " stále na ni naléhal. ,,Slibuji, už musím jít" objala ho a on jí to opětoval. Připadala si u něho tak v bezpečí. Bude ji chybět. Pohladila ho po tváři a odešla.
,,Elenseo, počkej" zakřičel ještě za ni. Otočila se byl zase u ní. Objímal ji ještě pevněji jak před tím. Teď už ji držel zase za ruku. Hleděl ji do zelených očí, které tak miloval. Ona mu opětovala pohled do těch krásných tmavě zelených očí, které jí budou tak chybět. Zdálo se, že na sebe hledí snad celou věčnost. Pak se to stalo.
Nikel popadl její obličej do dlaní a dlouze a vášnivě ji políbil. Elensea se nebránila. Vlastně se jí to líbilo, ale tohle se nemělo stát. Byli jen přátelé, velmi dobří přátelé. Občas ji políbil na tvář. To bylo, ale jen s přátelství. Nebo ne ?
Otevřela oči. Nikel už tam, ale nebyl. Přála by si, aby se vrátil a udělal to ještě jednou. Bylo špatné že si to přeje, když jsou přátelé? Neví. Zhluboka se nadechla.

3. kapitola, 1. část

19. května 2012 v 20:42 | Mei-riefel |  Posvátný strom

snad se bude líbit :))


3. Setkání

,,Ehm, ehm promiň mi se známe" zeptala se Elensea.
,,Ne, omlouvám se." Zamumlala neznámá dívka a pokračovala v cestě.
,,Počkej," křikla na ni Elensea, ,mohu ti nějak pomoci?"
Dívka zaváhala. "Ehm no vlastně jsem přišla varovat krále. A také jsem přišla najít svou sestru."
,,Varovat krále, ale proč ? A najít sestru" nechápala Elensea.
Dívka si něco začala mumlat a začali ji po tvářích stékat slzy. Elensea si povzdychla už nemá moc času, ale ta dívka potřebuje pomoct, nenechá ji přece v nesnázích. Vzala dívku za ruku a sešla z cesty do lesa, posadila ji na nejbližší pařez. Perlis za nimi poslušně klusala a pohazovala si při tom hřívou. Pohlédla dívce do očí a sama vykulila oči, že si toho před tím nevšimla…

Ty oči znala. Už do nich tolikrát hleděla. Ta dívka je ale neznámá, možná… Přišlo to nečekaně, něco jako sen. Klečela u břehu Azurové ho jezera a vila věneček z lučního kvítí. Povídala si se svojí přítelkyní, mořskou pannou Evelin.
Nečekaně k ní někdo přiběhl a zakryl jí svýma malinkýma ručičkama oči. Elensea se nemusela otáčet a věděla že je to její tříletá sestra. Elensea byla jen o dva roky starší. Usmála se, otočila a začala Antyu jemně lechtat.
Sestra se bránila co mohla ale přece byla pořád o dva roky mladší. Objala ji, tvář zabořila do jejích havraních vlásků, krásně voněli. Evelin je pozorovala a usmívala se.
Někdo přišel. Byla to jejich matka, Eleanh. ,,Mám vás" vykřikla a objala své dvě dcerky. ,,Kdo jde se mnou do lesa natrhat bylinky?" Otázala se. ,,Já, já já" křičela Antya. Matka se na ni usmála a vzala ji do náruče. ,,Já nepůjdu. Vyrábím tu pro tebe věneček" usmívala se Elensea.
,,Dobrá mi tu sem pro tebe potom přijdeme" Pověděla jí matka a políbila ji na čelo. Elensea se podívala do maminčiných očí. Byly krásné, zelené a byla v nich taková svěžest a jas. Ty oči úplně zářily. Elensea pohled do těch očí milovala nade vše, protože patřili její mamince.
Ten den to bylo naposled kdy je spatřila.

Elensee se sevřel žaludek a svět se s ní zatočil.
Otevřela oči a zjistila že leží na zemi. Promnula si čelo a povzdychla si. ,,Je ti dobře?"Zeptala se starostlivě dívka a pomohla Elensee na nohy. ,,Kdo jsi?" vyhrkla na ni. Neznámá na ni zamrkala.
,,Mé jméno je Antya."
,,Co, co že? To není možný" Elensea vypadala jako že každou chvíli omdlí. ,,Omlouvám se já jsem Elensea" natáhla k Antye ruku, aby si sní potřásla."
Antya znehybněla. Dívky na sebe nevěřícně zíraly.
Nečekaně se objali.
,,Sestro" oslovila ji Antya a po tvářích ji začali stékat slzy štěstí a úlevy. ,,Maminka Eleanh, otec Drimud, bratr Noren a přítelkyně mořská panna Evelin ?" tázala se Elensea. Anthya přikývla.
,,Je to skutečnost, nebo doopravdy spím" mumlala si Elensea nejistě, štípla se do ruky.
,,Elenseo, sestro, je to skutečné" Antya poslední slovo skoro vypískla, ale ovládla se.
Elensea měla na svou sestru tolik otázek, že nevěděla kterou začít, otevřela ústa, ale sestra byla rychlejší.
,,Elenseo, musím ti toho tolik říct, ale měli bychom jít někam do bezpečí" naléhala. Elensea na ni celá zmatená hleděla, zpříma ji pohlédla do očí. To ale neměla dělat, přišel nával bolesti, opět přišla ta vzpomínka na matku a sestru, na den kdy je viděla naposledy, kdy jí matka coby pětileté holčičce slíbila že se pro ni vrátí. Ten den seděla u rybníka skoro až do dalšího dne, kdyby pro ni nepřišel vyděšený otec s opět let starším bratrem Norenem.
Anthya s ní zatřásla ,,Sestro, prober se."
Elensea byla zase pozorná.




Liana se málem neudržela na koni. Byla vzteky bez sebe. Nedokázala si vysvětlit co to její přítelkyni popadlo. Pomátla se snad ve spánku? Pomalu začala opouštět vesnici.
,,Princezno, princezno Liano?" Někdo vyvolával její jméno. Ohlédla se. Někdo za ní uháněl na koni. Jak se postava na koni přibližovala, poznala že je to Elensein bratr Noren. Liana zpanikařila nedala na sobě ale nic znát.
,,Výsosti, kde je má sestra" skoro na ni zakřičel.
Využila že je paní, výsost a princezna. Nikdy si kvůli tomu nepovyšovala, ale teď. ,,Co prosím?" zeptala se a nasadila důležitý výraz. Noren zrudl jako rajče. ,,Ehm, odpuste mi výsosti. Chtěl jsem jen říct, ehm." Odkašlal si. ,,Nevíte kam se poděla má sestra?"
Liana se v duchu vítězně usmála. ,,Norene, no vlastně vím. Ale ne tak úplně přesně. Rozhodla se že zachrání mého bratra, prince Seilona" odpověděla mu nesměle.
Mladík opět zrudl ne studem, ale vzteky. ,,Ona je tak lehkomyslná a a a, jak jí t vůbec napadlo?" naléhavě se ji zeptal.
,,Norene nejdřív by jsme ji měli najít. Určitě nám to vysvětlí sama" řekla přísně.
,,Oh ano, jeďte na před výsosti, musím se vrátit k otci, potom vás dojedu." Vyznělo to jako prosba. Než se Liana zmohla na slovo Noren byl pryč. Liana jen pokrčila rameny, pobídla Skalana ke cvalu. Liana se zběsile snažila zachytit nějakou stopu. Vyjela z vesnice a uháněla po cestě. Za nedlouho cestu začal lemovat les. Zpomalila a zadívala se na cestu před sebou. Viděla na ni otisky podkov. Zanedlouho stopa zmizela. Co to má znamenat ? Liana šlehla pohledem k lesu, seskočila ze sedla, popadla Skalana za uzdu a pobídla ho ke kroku.
Kráčela lesem, rozhlížela se do všech stran. Nikde nic. Povzdechla si a otočila se nazpátek.

Kurz

18. května 2012 v 23:06 | Mei-riefel
Chtěla bych vám doporučit jedinečný kurz tvůrčího psaní od Reného Nekudy.
Kurz chodí na e-mail.
Každý den vám příde e-mail s různými radami, testováním, a jiné...
Však uvidíte sami, přihlašte se, myslím že se vám to bude líbit.
Kolikrát je to dobrá pomůcka, takže vy co máte rádi psaní, chcete začít a nebo už píšete rozhodně neváhejte.
A vy co píšete, týden kurzu přečkejte je to ještě o tom než začnete psát, ale po tom prvním týdnu tam jsou opravdu dobré rady.

Takže co myslíte, zkusíte to ??

tady odkaz na blog, dovíte se tam kdo vlastně je pan Nekuda - http://www.renenekuda.cz/
a tady o samotném kurzu - http://www.renenekuda.cz/kurz-jak-napsat-knihu/
na přihlášku by tam měl někde být odkaz.

Kurz je zcela zdarma!

Doporučení

18. května 2012 v 22:37 | Mei-riefel
Protože jsou to blogy skvělých, ano spisovatelek, všechny píší povídky, od všech čtu, povídky jsou naprosto úžasné.

Rozhodně stojí za to se podívat na VŠECHNY :))

Pomluvy

18. května 2012 v 22:22 | Mei-riefel
Takže přejděme k vážné věci na téma: pomlouvání a né ona témhleto, a on chodí s ní.
Tohle je o něco vážnější.
Takže dejme tomu že jsou dva druhy pomlouvání. 1. to co jsem psala na začátku a za 2.
Představte si třeba situaci:

Ztratil se ti pes. Ty by jsi za něj dala ruku do ohně. Trápíš se kvůli tomu, řezání atd...
Moc s nikým nemluvíš.
A no jóóó ostatní ani nevědí co se stalo.
Pak se najde ve vaší třídě takový chytrý malý žáček. A co z toho neudělá že ??
Jste blázen, ste divná, fetuješ, kouříš atd...

Chápete to někdo, jasně každý si může myslet své o tom co se mu stalo. Co asi má dělat jiného když mu to někdo neřekne že ??
Ale roznášet to hromadně??
Jasně popovídat si o tom s kamarády, špekulovat nad tím co se mu asi stalo...

Ale tohle,.........

Jasně někdo tomu člověku věří a pak nevědomky že je to lež to také roznáší, ale za to ani nemůže.

A co si o tom myslíte vy ??


2. část druhé kapitoly

18. května 2012 v 17:58 | Mei-riefel |  Posvátný strom
Usmívající sedoufám že se bude líbit ...


Ráno vstala brzy, snažila se aby byla pryč dříve než se probudí její otec a bratr. Oblékla na sebe tmavě hnědé přiléhavé kalhoty, hnědobéžové vysoké boty a čistě bílou halenkou se zvonovými rukávy s krásně vykrajovaným výstřihem.
Popadla svou brašnu, kterou měla vždy pořádně vybavenou. Přihodila pouze měšec s penězi a jídlo.
Napsala otci vzkaz.

Prosím nezlob se na mne, ale musela sem to udělat. Mám tě ráda. Brzy se vrátím.
Elensea

A prosím nehledej mne budu v pořádku.

Elensea věděla že až se vrátí že se na ni bude zlobit, ale musela to prostě zkusit. Pomalu se vykradla ven, bylo ještě šero, ale věděla že za chvíli bude svítat. Takže si musela pospíšit nechtěla a by jí někdo viděl. Musela přes sebe přehodit plášť s kápí, bylo ještě chladno. Vydala se ke stáji. Osedlala svou klisnu Perlis a stěží se vyhoupla do sedla. Nad váhou své brašny si jen povzdechla, ale co, určitě se jí vše bude hodit.
Vyjela na hřbetě své milované a krásné klisny k hradu. Potřebovala zařídit jednu věc.
Cestou obdivovala Perlisinu krásně plavou srst a zlatavě hnědou hřívu.

Zastavila se před branami hradu. Na hradbách stáli dva strážný. Hned si jí všimli.
,,Co tu tak brzo pohledáváš." Vyštěkl přísně jeden ze strážných. ,,Můžeme vám nějak pomoci ?" Promluvil druhý přívětivějším hlasem a káravě se podíval na svého spolustrážného.
Elensea nechala spadnout kápy na ramena a mile na strážné pohlédla.
,,Och, madam omlouvám se…j-já nevěděl." Začervenal se strážný, který na ni před chvíli vyštěkl.
,,Nejdražší přítelkyně naší princezny. Přejete si něco?" Pobídl ji k řeči druhý strážný.
,,Ach ano, jen jestli by jste byly tak laskavý pánové a předali princezně tento vzkaz." Elensea z brašny vytáhla malý přeložený papírek a ukázala ho strážným.
,,Zajisté."
Elensea váhavě na strážné pohlédla.
Když strážný zachytil její pohled, uvědomil si že stojí na hradbách a dívka mu nemůže vzkaz předat.
V mžiku seběhl z hradby a otevřel malinko velkou bránu, která ústila na velké nádvoří. Pobídla klisnu a doklusala k bráně. Podala strážnému vzkaz.
,,Děkuji" pohlédla na strážného a znovu pobídla Perlis, vyjela zpáteční cestou.
Musela dostat na konec vesnice. Odkud vedla cesta směrem k Azurovému jezeru. A na dále pokračovat podél toku řeky Lávry.
Věděla že by měla hledat někde na severním pobřeží…
Když vyjela z Hendaru tak začala mít obavy a výčitky svědomí.
Možná jsem neměla jezdit. Otec se o mě bude strachovat a…
Před sebou spatřila dívku, která kráčí opačným směrem, přímo do Hendaru a úplně sama. Když k ní Přijela blíže na první pohled bylo vidět že je dívka naprosto vysílená, unavená a hladová. Nejspíš byla na cestě dlouhou dobu. Dívka na ni pohlédla, Elensea zastavila a opětovala jí dlouhý pohled.
------------------------------------------------------------------------

,,To, to není možný. Je tak lehkomyslná a paličatá a nezodpovědná a do všeho se vrhá po hlavě. To opravdu není možný. Co budu dělat, nemůžu jí nechat jet samotnou, to opravdu ne. Elenseo…!"
Liana nemohla pobrat rozhodnutí jaké uskutečnila její přítelkyně. Musí hned za ní! Přehodila přes sebe brašnu.
Cestou potkala svou komornou, která jí byla velmi blízká, vše ji řekla.
,,Ale… ale výsosti, nevím jestli to dokážu." Zajíkla se komorná.
,,To víš že to dokážeš. Spoléhám na tebe. Hlavně ať mě nedávají hledat. Děkuju." Uklidnila ji.
Liana věděla že pěšky by Elenseu nidy nedohnala. Osedlala svého hřebce Skalana a rozjela se dolů k vesnici. U domu ke bydlela Elensea se nezastavovala. Znala ji až moc dobře na to, aby nevěděla že svému otci by to nikdy neřekla.
Na všechen obsah blogu se vztahují autorská práva.
Obrázky a informace ke knižním recenzím a jiným článkům jsou vždy uváděny se zdrojem.



Flag Counter